Kdo by neznal Rychlé šípy; ztělesnění dětství, chlapectví, dobrodružství ve stísněných uličkách i v přírodě… Stejně tak si naprostá většina z nás (kromě těch, kteří odmítli dospět) dobře pamatuje chvíle, kdy ono kouzlo začalo pomíjet, kdy se začal otevírat větší a dospělejší svět. A právě takové okamžiky ve své nejnovější knize zpracovává fenomenální malíř Pavel Čech.
Červenáček jako jeden z nejmladších stále klubem žije, chodí na schůzky – ale s údivem sleduje, jak účast klesá, jak ostatní mají jiné zájmy, ba dokonce jak potopí víkendovou výpravu:
Vzpomínky a smutek na něm leží jako těžká deka, situace ho trápí i ve snech. Ale co s tím?
Myslím, že nikdo by nedokázal zlomové chvíle zachytit tak přesně a přitom citlivě, jako Pavel Čech. Vzpomínky na výpravy a listování kronikami jsou zahalené v oparu nostalgie; sny, kdy se výjevy obrací a míří na Červenáčka, kdy v něm vyvolávají vinu, přesně odpovídají fungování lidské duše; smutek, jaký cítil, než se s koncem epochy dokázal vyrovnat, čtenář prožil s ním.
Je mi smutno. Snad z Červenáčkova příběhu, snad že už si nikdy nepřečtu Rychlé šípy dětskýma očima a poprvé. Snad že je knížka opravu hotová, snad že něco skončilo, snad že ta bílá oblaka na obloze plují rychleji a rychleji. (z doslovu Pavla Čecha, str. 79)
Je to opět mistrovské dílo – a pocta Jaroslavu Foglarovi.
Odkazy:
nakladatelství Petrkov, Havlíčkův Brod 2019, ISBN 978-80-87595-82-4, cena 420 Kč
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.