Procházím kolem maliníku a najednou mi oči upoutá pohyb. Něco tam visí ve vzduchu a pomalu se otáčí kolem vlastní osy. Ale nějak divně, jakoby cíleně.

Přijdu blíž a vidím mladého plzáka, jak na něčem visí.


Oči na stopkách a jako na kolotoči.

Tenká a téměř neviditelná vlákna bývají z pavučin a tak se dívám, odkud vede a jak se do ní plzák zamotal. Jenže to tenké vlákno není pavučina, je vytažené vahou plzáka z jeho vlastního slizu!

Zatímco nevěřícně dělám fotky, plzák dokroužil až dolů, kde se opřel hlavou:

Počkal na další prodloužení vlákna, než mu pokleslo i tělo – a suverénně vyrazil směr salát.

Věděl jsem, že je to bestie invazivní – ale že umí i slaňovat?!




Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.