Jan Tesař: Mnichovský komplex (Wuwejův zápisník)

obálka Mnichovský komplex Jan Tesař je historik; po studiích na FF UK pracoval ve Vojenském historickém ústavu, odkud byl v roce 1956 z politických důvodů vyhozen. Po roce 1968 byl opakovaně zatýkán a vězněn, 1980 přijal nabídku k vystěhování, žil v Německu a ve Francii. Studii Mnichovský komplex – jeho příčiny a důsledky dokončil na jaře 1989 a původně neměla být určena k vydání, byla jen pro skupinu autorových přátel, kteří s ním na téma Mnichova debatovali.

Onen Mnichovský komplex je hluboce zakořeněný pocit zrady, který promlouvá slovy básníků (zvoní, zvoní zrady zvon), politiků i některých historiků. Pocit, že jsme měli bojovat, že nám nebránění se zlomilo páteř – zároveň ale také berlička, dovolující svádět všechna další selhání na dávnou zradu.

Tesař velmi neformálním jazykem vysvětluje, že k obraně nic nesměřovalo, že dřívější investice i plány nebyly ani zdaleka dostatečné, potenciální strategie obrany s přesunem štábu a ústupem na Slovensko postrádala dopravní tepny, nehledě na obsazení Rakouska a odkrytí z jihu. Naopak vysvětluje, že Beneš provedl obrovskou diplomatickou hru, tajný plán, ke kterému se ale nemohl nikdy přiznat. Bylo jasné, že Hitler rozpoutá válku, že ji prohraje a že Československo musí stát na straně vítězných mocností. Hrál o čas, o to abychom byli oběť, bránil scházení parlamentu (který by většinově odhlasoval odstoupení pohraničí, což by zase po válce bylo chápáno jako kolaborace s Hitlerem), a tak dále. I mobilizace byla jen naoko (Hitler do ní nezasahoval – proč?).

Ale ať tomu bylo jakkoli, co se týče skutečného cíle závěrečného cvičení československé branné moci (který je vážným úkolem výzkumu), jistě je nesporné, že několik předních generálů skutečně dostalo do rukou možnost „střílet“. Domnívám se, že po tom, co jsem zde přehledně uvedl o skutečném stavu vojska a o absurditě koncepce ozbrojené obrany republiky v její konkrétní podobě, jakou měla v září 1938, musí každý ocenit, že se českoslovenští vojenští náčelníci dne 30. 9. a 1. 10. 1938 dokázali zachovat jinak, než od nich pak ex post žádala KSČ, básníci, Václav Černý, Jan Patočka, Pavel Tigrid atd., že měli (v této chvíli!) svou odpovědnost, že nepokračovali po svém v duchu absurdního divadla, které hrála vláda a s ní její národ, že neposlali své podřízené a tisíce civilů na smrt do střetnutí, jehož výsledky nemohly být lepší než prosté vydání hranice k němuž stejně již předtím dala československá vláda souhlas. Opakujme, že celý konkrétní spor se po 21. září, v době mobilizace, točil pouze kolem formy, lhůty a rozsahu vydaného území. (Str. 53)

A Mnichov byl ve svém důsledku skutečně úspěch, plán, který vyšel – země nebyla zničená, k předání území jsme byli donuceni, Československo bylo obnovené v předválečných hranicích.

Knihu dále doplňuje několik dalších studií a polemik

Patnáctý březen v českých dějinách – o různých výkladech a postojích k počátku německé okupace
Vlastenci a bojovníci – osobnosti a přístupy během okupace, otázky odboje versus kolaborace (třeba „klid a práci“)
Emanuel Moravec aneb logika realismu – o vojáckém myšlení a postojích, o proměně odpůrce československé kapitulace v největšího kolaboranta

Jako laik a nehistorik jsem se s tímto výkladem Mnichova setkal poprvé, takže to byl text plný překvapení, aha momentů a označování poznámek. Jako celek to dává smysl a všechno do sebe zapadá, demise vlády, mobilizace na týden, nescházení parlamentu. Hledal jsem pak na internetu další komentáře; stručný přehled je součást článku Petra Duchka Mnichovská zrada byla naší výhrou, stejně jako odkaz na fragment z filmu Petra Zelenky Ztraceni v Mnichově. Tam dva historikové sugestivně a ve zkratce celou konstrukci režisérovi vysvětlují. Filmu i výkladu se pak dotýká rozhovor s historikem Petrem Kourou, který obojí víceméně potvrzuje.

Další části knihy se mi četly o poznání hůře, zejména cyklus Vlastneci a bojovníci. Nemám dostatek znalostí, abych mohl úvahy ocenit či rozporovat, takže jsem je četl spíše povrchně. Závěrečný komentář k Emanuelu Moravcovi pak opět čtivě vysvětluje jeho povahu i proměnu.

Každopádně úvodní studie je skvělá a knihu vřele doporučuji.
(Nebo alespoň ten úryvek z filmu Ztraceni v Mnichově.)

Odkazy:

TESAŘ, Jan. Mnichovský komplex. Jeho příčiny a důsledky. Praha: PROSTOR, 2014. ISBN 978-80-7260-304-6.

Jan Tesař: Mnichovský komplex

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv