Loni jsem se tady pochlubil damaškovým japonským nožíkem svérázné konstrukce (higonokami). Poznamenal jsem si návod jak vytisknout plakát na neplakátové tiskárně. A zveřejnil první část archivu tweetů z roku 2021.
Jamisonovo Hledání svatyně popisuje cestu ke spiritualitě za pomoci křesťanského klášterního života. Mindellova Psychologie životní cesty se pokouší o totéž jakousi kombinací šamanismu, magie a slov z kvantové mechaniky, pokus je to ovšem tragický. A do třetice Dotyk jako lék se ukázal být ve skutečnosti čínskou léčebnou kuchařkou – takže také zklamání.
Na pomezí duchovní knihy a stavební příručky je Netíkova Duše domu, tu vřele doporučuji, připomíná věci o bydlení, na které jsme dávno zapomněli. Studie Marca Ferra Jak se vyprávějí dějiny dětem po celém světě je až šokující – každá kultura vykládá dějiny úplně jinak, vlastně úplně jinak. Nečte se snadno, ale otevírá oči. A po letech jsem se vrátil ke Karamanolisově Záhadě hmoty, abych zjistil, že vůbec není dobrá…
Z lehčí literatury jsem se vrátil k dětské dobrodružné Pouští a pralesem (bavila mě i teď). Mimořádné stylem i nápady jsou povídky Petra Holého Nihilista na balkonu, z těch jsem byl nadšený. Podobně skvělé a fantazií překypující jsou krátké epizody Jane Andělky Naihai Dopisy klaunovi. Další díl aristokratky – Aristokratka na koni je srovnatelná s ostatními, neurazí, nenadchne.
Z poezie jsem si přečetl sbírku Olava H. R. Hotovsona Poloprázdno, dostudoval si Magorovu mystickou růži (bez valného dojmu) a Deník avatara od Lukáše Marvana.
Obrazová publikace World's Top Models od metart.com je sice pěkná, ale chybí jí umělecký rozměr. Komiksový Velký vezír Iznougud mě opakovaně rozesmál, zatímco Alois Nebel Jaromíra 99 je komiks, který vámi otřese.
Na závěr už jen dvě fotobásně – Jaro začíná a Memento mori a kresba Anděl lásky, kterou přetiskuji také sem.
(červen 2021, A4, pastelky)
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.