Pět povídek, nebo spíš novel, pro mě bylo největší překvapení poslední doby. Jsou mimořádně zdařilé – ukazují dokonalou znalost prostředí, do které jsou situované, a zvládnutí rétoriky, která se v něm používá. A to do té míry, že jsem nepřestával žasnout.

Nic než pravda – tady sice není zápletka úplně originální, pár příběhů o přístroji, který umí víc než umět může, jsem už četl, ale je to velmi svěže napsané. Výborně ukazuje zákulisí televizních reportáží a product placementu, stejně jako politické diskuze nebo právní argumentaci.

Ředitel BIS: Ono je to totiž už teď tak trochu jedno, pane premiére. Když totiž existuje tahle věc, tenhle Počítač, žádné utajované informace už nejsou v bezpečí a kdykoliv hrozí jejich vyzrazení.

Ministr vnitra: Tak to není nic nového. K utajovaným informacím má přístup i pan prezident, takže tahle hrozba je dlouhodobá.

Ředitel BIS: Já se obávám, pane ministře, že v případě tohoto přístroje je riziko ohrožení bezpečnosti státu snad ještě bezprostřednější. Extrakce citlivých informací je zde opravdu jednoduchá. Prostě stačí, když si to tam někdo naťuká a hned mu to vyskočí. Nemám pravdu? (Str. 47)

I když, pravda, číst ty politické diskuze bylo po dvaceti stránkách dost vyčerpávající – nejspíš právě proto, jak přesné jsou. Vynechat nemůžu samozřejmě ironický humor, třeba tohle hledání, kde tak strategický přístroj ponechat:

Už se skoro shodli na Švýcarsku, ale pak někdo připomněl, že Švýcarsko má velmi silnou armádu a domobranu, takže když se něco pokazí a Švýcaři začnou ten počítač zneužívat, bude velmi těžké tam vojensky intervenovat. Proto začali spekulovat o tom, že bude lepší, když to bude v nějaké slabší zemi, která se nebude schopná bránit případnému tlaku ze strany stálých členů RB. Ideálně v zemi, kde má na místní politiku silný vliv jak Washington, tak Moskva a Peking. Takže se nakonec shodli, že to zůstane u nás. Nějak nemohli přijít na žádný jiný, dostatečně vojensky slabý stát, který se snaží podlézat ne jedné, ale všem velmocím zároveň. (Str. 71)

Nezanedbatelný je i odkaz na Čapka – jméno nálezce je Povondra, forma reportáží a postupné zachvácení světa nepokojem Válku s mloky lehce připomíná také.

Jmenuji se Bảo – vypráví o synovi vietnamských přistěhovalců, jeho vyrovnávání s identitou:

Rodiče to dovedlo k vážnýmu zamyšlení a částečný změně přístupu. Což se projevilo tak, že se nás vod tý chvíle snažili integrovat a dezintegrovat zároveň. Naši si od počátku velmi dobře uvědomovali, že pro úspěšnej život v týhle zemi je pro jejich děti potřeba umět česky, chlastat pivo, žrát tlačenku, milovat hokej, nadávat na poslance a nevynechat žádnej díl Ordinace v růžový zahradě. Prostě nasát všechny tyhle základní atributy český společnosti. Proto nás taky dali na výchovu k český babičce. Jenže zřejmě už nějakou chvíli před průlomovym pojebem od vietnamský babičky jim začalo docvakávat, že s Helčou pomalu ztrácíme veškerou vazbu jak na Vietnam, tak na ně samotný, a po průlomovym pojebu tak zahájili pro změnu dezintegrační program. Ten zahrnoval mimo jiné kurzy vietnamštiny a výlet na celý prázdniny k dědečkovi a babičce do Vietnamu. Pro Helču jako bonus povinnost umět uvařit Phở. Pro mě povinnost umět vyslovit Phở. A sežrat celej kotel tý zvrácenosti, co Helča uvařila namísto Phở. (Str. 114)

i to, jak nakonec vede nadnárodní korporaci. Ale jakou! To když vyjde najevo, je to vrcholný okamžik celé povídky. Ta je ovšem skvělá i stylem – jak si můžete všimnout z ukázek, je úplně jiný, ale naprosto, přitom srší vtipem a ukazuje opět znalost reálií.

Ale nebylo to nic proti tomu, kam jsme měli jet potom. Znáš takovou tu vesnici na západ vod Chebu? Neznáš vole, viď? Že jsi, vole, nevěděl, že na západ vod Chebu ještě něco je, přiznej to! Je, vole, je tam vesnice a jmenuje se Horní Hraničná. Která je významná tim, že ji vůbec nikdo v Čechách nezná. A přitom ta vesnice na západ vod Chebu je asi milionkrát známější metropole než to místo ve Vietnamu, kde bydlí babička s dědou. V Horní Hraničný je totiž aspoň psí útulek. Tam, kam jsme přijeli, všichni psi dávno chcípli nudou. Nebo je někdo sežral. Jmenuje se to Hòa Cát, což ve vietnamštině znamená „zapomenutá řiť malého a zbytečného draka“, nebo tak nějak. Popravdě nevim, co to přesně znamená, ale ty stejně vietnamsky umíš kulový, takže mi to uvěříš, a navíc tohle nejvíc vystihuje genius loci toho místa. (Str. 115)

Sebevražda aneb Nihilista na balkóně- když je hlavní hrdina povídky vyslán Mařenou na balkón pověsit prádlo, proběhne mu během krátké chvíle celý oblouk myšlenek, od spontánních nápadů, nemožnosti je uskutečnit přes marnost života, chuť skočit až po návrat. Je to výborné cvičení a myšlenkový experiment, i když mě příliš nebavilo. O to více ale vynikla novela následující..

Projekt Kašpar – vrchol knihy. Opět jiný styl, tentokrát školně didakticky, to když profesor Střítecký vykládá žákům o dezinformacích. Ovšem ten výklad nemá chybu, dokonalé zvládnutí tématu, argumenty pro a proti, vysvětlení příčin… A když pak zadá žákům úkol, který se poněkud vymkne z rukou, už se ani nedivíte.

Budou se stále babrat v detailech, řešit při jaké teplotě hoří kerosin, kolik milisekund trvá pád budovy volným pádem a jaké jsou chemické vlastnosti nanotermitu. Při tomto zaměření na podrobnosti se jim obvykle ztrácí širší souvislosti, a především jim uniká to nejpodstatnější, tedy fakt, že velké konspirace jednoduše nejsou v lidské společnosti možné. Odporují lidské přirozenosti. V dějinách prakticky neexistuje případ, kdy by velké množství lidí spolupracovalo na něčem ošklivém a nikdo z nich to nevykecal, nezpackal, anebo aby to velmi záhy nějak jinak nevyšlo najevo. Lidská neschopnost a nespolehlivost prakticky vylučují jakoukoliv možnost velkého spiknutí, bez ohledu na to, na čem se chcete spiknout. (Str. 163)

Závěrečná povídka Impakt, kterou tvoří série e-mailů a zpráv mezi státními institucemi poté, co observatoř objeví riziko srážky s asteroidem, se trochu vrací ke stylu prvního příběhu. Výsledkem je ovšem jen smutný smích – při tom jak státní byrokracie funguje by to takhle opravdu mohlo dopadnout…

Po přečtení knihy jsem nadšený a zbývá už jen jedna otázka – kdo proboha je Petr Holý? (odpověď zde)

Odkazy:

• Nihilista na balkonu v ČBDB
• Nihilista na balkonu v Databázi knih
• web Nihilista na balkonu

HOLÝ, Petr. Nihilista na balkóně. Praha: FORMAL GROUP, 2020. ISBN 978-80-88287-40-7.