„Horlivě se budují nové břehy pevnin, na starých mělčinách vyrůstají nové souše, uprostřed oceánu se zvedají umělé letecké ostrovy, ale to vše není nic proti obrovitým technickým projektům úplné přestavby naší zeměkoule, jež čekají jenom na to, kdo by je financoval. Mloci pracují bezoddyšně ve všech mořích a na okrajích všech pevnin, pokud trvá noc; zdá se, že jsou spokojeni, a nežádají pro sebe nic, než aby měli co dělat a kde navrtat do břehů díry a chodbičky svých temných ubikací.“ (Str. 181)

Není divu, že dochází i k pirátským lovům divoce žijících mloků… Novodobé otrokářství je vykreslené ze všech pohledů – od ekonomické stránky, přes prodávané typy (Leading, Heavy, Team, Odd Jobs, Trash, Spawn) až po životní podmínky a specifika chovu:

„Se soumrakem vystupují Mloci ze svých děr na pobřeží a shromáždí se kolem svých učitelů; jsou to obyčejně vysloužilí vojáci. Nejprve je hodina mluvení; učitel předříkává Mlokům slova, například 'kopat', a názorně jim vysvětlí jejich smysl. Potom je seřadí do čtyřstupů a učí je pochodovat; následuje půlhodinka tělocviku a odpočinek ve vodě. Po přestávce se vyučuje, jak zacházet s různými nástroji a zbraněmi, načež se asi po tři hodiny pod dozorem učitelů konají praktické práce ve vodním stavitelství. Nato se Mloci vrátí do vody a jsou krmeni mločími suchary, jež obsahují hlavně kukuřičnou mouku a lůj; Leading a Těžcí Mloci jsou přikrmováni masem. Lenost a nesposlušnost se trestá odnětím potravy, jiných tělesných trestů není; ostatně citlivost Salamandrů vůči bolesti je nepatrná.“ (str 139)

Vědecké výzkumy s odolností mloků v extrémních podmínkách jsou děsivé a upomínají na nacistické experimenty (celkem nepřekvapivě je Čapek umístil také do Německa, kde vyšla zpráva s názvem „Bericht über die somatische Veranlagung der Molche“), ostatně nacistická rétorika zaznívá i kolem baltických mloků, německé rasové učení v kostce:

„Nato se i německý tisk počal horlivě obírat baltickým Mlokem. Zvláštní váha se kladla na to, že právě vlivem německého prostředí se tento Mlok vyvinul v odlišný a vyšší rasový typus, nesporně nadřazený všem jiným Salamandrům. S opovržením se psalo o degenerovaných Mlocích mediteránních, zakrnělých tělesně i mravně, o divošských Mlocích tropických a vůbec o nízkých, barbarských a zvířecích Salamandrech jiných národů. Od Velemloka k německému Nadmloku, tak znělo okřídlené slovo té doby. Což nebyl prapůvod všech novodobých mloků na půdě německé? Nestála jejich kolébka u Öhningen, kde německý učenec Johannes Jakub Scheuchzer našel jejich nádhernou stopu už v miocénu? Není tudíž nejmenší pochybnosti, že původní Andrias Scheuchzeri se zrodil před geologickými věky na půdě germánské; rozptýlil-li se potom do jiných moří a pásem, doplatil na to svým vývojovým sestupem a degenerací; jakmile se však usadil opět na půdě své pravlasti, stává se znovu tím, čím byl původně: ušlechtilým nordickým Mlokem Scheuchzerovým, světlým, vzpřímeným a dlouholebým. Tudíž jen na německé půdě se mohou Mloci vrátit k svému čistému a nejvyššímu typu, jaj jej našel velký Johannes Jakub Scheuchzer na otisku v lomech öhningenských. Proto Německo potřebuje nových a delších břehů, potřebuje kolonií, potřebuje světových moří, aby se všude v německých vodách mohly vyvinout nové generace rasově čistých, prapůvodních německých Salamandrů.“ (Str. 208)

Tak tak, Německo potřebovalo, ovšem fakt, že nadčlověk vůbec nemusí být člověk, je patrně překvapil. To když se po sérii „zemětřesení“ ozvalo nové rozhlasové vysílání:

„Hallo, vy lidé! Zachovejte klid. Nemáme vůči vám nepřátelských úmyslů. Potřebujeme jenom víc vody, víc břehů, víc mělčin pro svůj život. Je nás příliš mnoho. Už pro nás není dost místa na vašich březích. Proto musíme odbourat vaše pevniny. Uděláme z nich samé zálivy a ostrovy. Tím se dá délka světových břehů zpětinásobit. Budeme stavět nové mělčiny. Nemůžeme žít v hlubokém moři. Budeme potřebovat vašich pevnin jako materiálu k zasypání hlubin. Nemáme proti vám nic, ale je nás mnoho. Můžete se zatím odstěhovat do vnitrozemí. Můžete se uchýlit do hor. Hory se budou bourat až nakonec.
Vy jste nás chtěli. Vy jste nás rozšířili po celém světě. Nyní nás máte. Chceme s vámi vyjít po dobrém. Budete nám dodávat ocel na naše vrtačky a krumpáče. Budete nám dodávat třaskaviny. Budete nám dodávat torpéda. Budete pro nás pracovat. Bez vás bychom nemohli odklidit staré pevniny. Hallo, vy lidé, Chief Salamander vám jménem všech Mloků světa nabízí spolupráci. Budete s námi pracovat na odbourání vašeho světa. Děkujeme vám.“ (Str. 234)

Zvláštní ohled je věnovaný lidské hamižnosti a neschopnosti dohod, spojenectví proti organizujícím se a bojujícím mlokům, lidé zásobují „své“ mloky až do úplného konce. A co teprve „konference“ se zástupci mloků – pokrytectví samo a diktát podmínek ze strany mloků. (předjímal Čapek v roce 1935 Mnichov?)

Celá kniha je sepsaná na základě výstřižků pana Povondry, jenž - poté, co si s hrdostí uvědomil, že nebýt jeho, nenastala by ta ohromná mločí záležitost vůbec - začal shromažďovat všechny informace, ke kterým se dostal. Díky tomu je kniha pestrá až překypující, každou chvíli cituje novinový článek, a postupně dává dohromady kroniku mločího rodu ze všech možných úhlů pohledu. Vidíme i kuturní vývoj ve zrychleném vydání, od otroctví po zaplavení světa a konečné vítězství.

„Mladomloci byli patrně pro pokrok bez výhrad a omezení a hlásali, že se má i pod vodou dohonit všechna pevninová vzdělanost se vším všudy, nevyjímajíc ani kopanou, flirt, fašismus a sexuální inverze; naproti tomu staromloci, jak se zdá, lpěli konzervativně na přírodním mloctví a nechtěli se vzdát starých dobrých zvířecích zvyklostí a instinktů; nepochybně odsuzovali horečné bažení po novotách a viděli v něm úpadkový zjev a zradu na zděděných mločích ideálech; zajisté žehrali také proti cizím vlivům, jimž slepě podléhá dnešní svedená mládež, a tázali se, je-li toto opičení po lidech důstojno hrdých a sebevědomých Mloků.“ (Str. 180)

Děj končí definitivním vítězstvím mloků – ale aby nevyzněl úplně tragicky, je připojená poslední kapitola, v níž autor, hovořící sám se sebou, se svým vnitřním hlasem, uvažuje o dalším vývoji, v němž nakonec i mloci sami podlehnou vnitřní nejednotnosti.

Symbolika Války s mloky je myslím jednoznačná – Čapek byl svědkem rozpínavosti Německa a varoval před jeho záplavou. Je tu ale i spousta dalších vrstev, již zmíněné lidské pokrytectví, satira mezinárodního politikaření, rasového učení a německé rétoriky, otrokářství a nakonec cyklický vývoj dějin.

Pokud jste nečetli, neváhejte, stojí za to – i přestože pestrost je místy trochu únavná.

nakladatelství Levné Knihy KMa, Praha 2003, ISBN 80-7309-973-X, cena asi 59 Kč