Četl jsem jako kluk sci-fi, kde se děti učily venku v přírodě, něco potřebovaly zjistit, přešly k terminálu ve sloupku, daly dotaz a bylo to, bylo tam všechno. Superdatabáze. A dnes? Dnes v tom žijeme všichni. Stačí přijít k jakémukoliv počítači připojenému do internetu (a který dnes není?) nebo vytáhnout mobil. Prý sci-fi...

Ale nástup byl pomalý, pamatuji si, kdy internet byla taková rarita, že v Computerworldu vydali CDčko s browserem Netscape a lokální kopií několi významnějších webů, aby jej veřejnosti přiblížili.

Nebo jiná revoluce, mobilní (ne současná tarifová, ale ta skutečná). Přenosný telefon tak malý, že se vejde do kapsy, a který funguje témeř všude. Dnes už je to jiný svět, dnes už se nestane, že nestihnete vlak a připravíte všem zúčastněným spoustu obav a horkých chvilek jen proto, že nemáte jak jim dát vědět.

I u téhle revoluce jsem byl, a také začínala pomalu – několikakilogramové telefony, se kterými podnikatelé machrovali v autech, a za pár let – exploze.

K e-mailové komunikaci jsem se dostal až na vysoké škole, ale bylo to úžasné. Do té doby byla jediná možnost papírový dopis a několik dní na cestě, e-mail je doručený okamžitě, dá se přeposlat, dají se vést dialogy s ponecháním původního textu, dá se psát i institucím, úřadům, je to jednoduchost sama.

V totálním nadšení jsme e-mail používali ke korespondenčním diskuzím, s Maestrem de George jsme si jich vyměnili na dva tisíce, postupně jsem si začal všímat pronikání e-mailu do běžného života. Dnešní dopisy jsou něco naprosto jiného než před dvaceti lety. Další revoluce.

Focení! Když jsem byl ještě kluk, dělali rodiče fotky doma. Temná komora, kam se nesmělo, červené světlo a alchymická proměna papíru ve vývojce a ustalovači, pak kyblík s plovoucími obrázky a jejich sušení v jakémsi mini mandlu. Činnost krásná, ale nesmírně náročná, na čas, techniku. Pak nějakou dobu vyvolávání a dělání fotek ve fotolabech a nakonec další revoluce – digitální fotoaparáty. Fotit a nestarat se o to, kolik zbývá na filmu, jestli je dobrá expozice, kolik obrázků se povede a kolik pokusů se zahodí. Pak vybrat ty nejlepší a zbytek smazat.
Nebo nesmazat, ale ta možnost tu pořád je a svoje technologie se časem naučíme využívat rozumně.

A když už píšu o fotkách, vzpomeňme Google Street View – zkoušeli jste si to? Proklikávat mapu a projíždět přitom ulicemi? Ten rozsah je nepředstavitelný, prakticky celý svět vyfocený a zmapovaný. Satelitní mapa přidá pohled zvenčí, uživatelé doplní zajímavé fotky. A letecké snímky (ptačí pohled)na mapy.cz jsou neméně fascinující.

V maturitní písemce z češtiny, kdy jsem se zamýšlel na téma zda poslední vývoj počítačů rozptýlil dávné civilizační obavy Karla Čapka, jsem uvažoval o virtuálním cestování na nejzajímavější místa. Pche. Dnes můžeme virtuálně… kamkoliv.

Další revoluce nabírá na obrátkách, jde v ní ruku v ruce elektronický inkoust a elektronické knihy. Konečně zobrazení textu, které nenamáhá, dobře vypadá a umožňuje naplno využít ostatních výhod digitálních dat – skladnost, zálohování. Jedno zařízení velikosti tenké knihy a tisíce knih v něm.

Matně si vybavuji zmínky z devadesátých let, první objevy elektronického inkoustu. Trvalo to, ale je to tu.

Co se vyklube z bitcoinů, elektronicky počítané měny s hodnotou danou vzácností a konečnou množinou všech dostupných jednotek, jestli bude podvratnou pomůckou nebo svobodnou alternativou zavedených platidel; kdo ji uzná, zkusí zregulovat nebo kdo ji zakáže, to se myslím uvidí brzy, během pár let.

(Další loď, do které jsem nenaskočil a teď už to příliš smysl nemá.)

Jistě, jsou to všechno nejmodernější technologie, oblast, ve které se pokrok projevuje nejvíce. Ale ohlédněme se po dějinných událostech. Sametová revoluce už je trochu za obzorem, ale z těch novějších.

Jeden z největších teroristických útoků 9/11.

(Bylo to děsivé, přišel jsem z práce a na malé obrazovce televize jsem sledoval mimořádná hlášení. Šok a hrůza z toho, čeho jsou lidé schopní, z tolika nevinných obětí...)

Největší konec světa, 21.12.2012 – který nenastal.

Riziko pandemie, které vypadalo vážně špatně – ptačí chřipka.

(Jako amatérský postapokalyptolog, v jehož duši dřímá obava právě z takové události, jsem si tehdy říkal, že už to přišlo… Naštěstí ne.)

Člověk občas podléhá dojmu, že ta správná doba plná objevů a zvratů byla někdy v minulosti, v osmnáctém a devatenáctém století, v první polovině dvacátého – ale je to zdání. Převratná doba je právě teď!

(P.S.
Tehdy byla samozřejmě také, ale kazilo by mi to pointu...)

---

Aktualizace 13. 4. 2023: Inu, teď už o tom, že zažíváme převratnou dobu, nejspíš nepochybuje nikdo. Takže si s odstupem skoro deseti let připíšu pár aktualit.

Světovou pandemii už máme také (skoro) za sebou. COVID-19 prodělalo asi 700 milionů lidí a skoro 7 milionů jich zemřelo (statistiky). Ten mayský konec světa tedy nebyl koncem roku dva tisíce dvanáct, ale dva tisíce dvacet. To je myslím důkaz, že překlepy se stávaly odjakživa…

Globální oteplování a s tím spjaté extrémní výkyvy počasí – sucha, záplavy, požáry…

Že bude v Evropě válka pár set kilometrů od nás a že ji zcela nesmyslně rozpoutá Rusko, tomu bych taky dřív nevěřil.

A ještě jednu technologickou revoluci zažíváme v přímém přenosu – vyrojily se umělé inteligence a jejich schopnosti jsou až šokující, ať už jde o grafické generátory (Dall-E, Midjourney) nebo jazykové modely (ChatGPT).