Masa houstnoucího a všudypřítomného hnědého smogu hrozí "zavalením" města. Když k tomu konečně dojde a propukne stav ZAM (zamoření, továrny stojí, teplo a elektřina se dodává minimálně, většina lidí je evakuována), začíná boj s neznámem. Zpočátku plynná, mlžná záplava houstne, pramínky a kapky se spojují a chovají se, jako by obsahovaly určitý stupeň inteligence. Stahují se před světlem a proudem vzduchu, snaží se zavalit a pohltit bránící se lidi.

Po několika dnech intenzivních bojů je záplava zničena, mlha nazvaná masit je přeměněna na hnědý prach a vše se zdá být v pořádku. Jenže problémy teprve začínají, ono "mnohozvíře" opět našlo další formu a jako lidský parazit (multibestia incorporata) žije dál. Tenhle boj je jiný, nebojují lidé spolu proti zlu, válčí každý sám se svým malým zlem. Hnědý prach se chová jako droga, stimulující zvířecí sklony, agresivitu, žravost, tupé nemyšlení, sex a touhu po teplu, spánku a bahnění se... Čím více je člověk postižený, tím více má na povrchu těla hnědých výrůstků, laloků a pletenců.

Vladimír Páral se vědomě přihlásil k odkazu Karla Čapka s jeho civilizačními obavami a myslím, že více než důstojně. Kniha baví kromě hlavní linie i spoustou detailů a drobností, např. číslo domu - 2002 se jeví jako odkaz na Milence a vrahy, kteří se točili kolem domu č.p. 2000. Text je proložen novinovými zprávami, vědeckými oznámeními a ukázkami z příruček AT (autogenního tréninku), neustále narážíme na spoustu novotvarů a nenápadných analogií, např. "hnědá nemoc" (odkaz na Čapkovu Bílou nemoc), "brown angels" (Hell Angels)", "rychloprach", "zambyt" aj. Až příliš snadno by se našla aktuální tématika v elitářství hnědých, agresivně táhnoucích městem, proti bílým (a naopak o pár měsíců později). Rozhodně doporučuji. Další recenze hledejte na Interkomu, na Britských listech.

"My: Naše síla je v mozcích a srdcích, v bílém lidském spojení. Tím jsme vždycky vítězili a budeme vítězit. zvítězíme určitě.

Já: Ano, když se člověk nevzdá a usilovně a vytrvale... ale někdy mám takovou hnědou chuť jen tak si lehnout na záda a prostě nechat všecko plavat. Nebo mě zas popadne taky hnědý vztek..."