Dlouho to vypadalo, že izolacionisté v Kongresu zvítězí a Amerika nechá Evropu na pospas Stalinovi. Většina amerických politiků měla války plné zuby a nechtěla dávat Evropanům záruky, že za ně půjdou USA znovu bojovat. Zoufalý americký velvyslanec v Moskvě posílal do Washingtonu „dlouhé telegramy“ s tím, že odejít teď ze světa domů, do Greenbow, do Alabamy, by byla opravdu strašně krátkozraká hovadina, která by se mohla Americe v delší perspektivě šeredně vymstít. Ale nikdo ho moc neposlouchal.

Pak se ale stalo něco, co by nám mělo být povědomé. Na Staroměstské náměstí se postavil jistý pan Gottwald a oznámil, že se právě vrátil z Hradu. A tohle jeho prohlášení změnilo svět. Bylo to v našem vyprávění už podruhé, co naše malá země změnila globální dějiny. Ano, u nás se to málo ví, ale právě díky Vítěznému únoru v Československu definitivně získali v Kongresu převahu komančobijci nad izolacionisty.

(… )

Američanům se do takového slibu (pod vlivem izolacionistů) první tři roky po válce vůbec nechtělo. Vymlouvali se, lavírovali a říkali tak jakože možná, jestli nám to vyjde a nebude zrovna Superbowl, tak vám na pomoc třeba přijdeme. Ale po pádu Československa pochopili, že k zastavení Sovětů je potřeba účinnějšího odstrašení, a podepsali smlouvu o Severoatlantické alianci, kde se, v článku 5, celkem natvrdo zavázali k tomu, že budou útok na Evropu chápat stejně jako útok na vlastní území. Cílem tohoto závazku bylo Rusy odstrašit. Jestli se hnete ještě o metr dál na západ, vyvoláte další světovou válku! Rusové to pochopili a od té chvíle už se nehnuli. Jak říkám, Rusové rozumí síle. (Str. 59)

Výsledkem je opravdu mimořádně srozumitelná, svižná a vysvětlující kniha, kterou by si měl přečíst každý.

Ještě pár výpisků, které jsem si založil (ale rozhodně nepředstavují těžiště, jsou to jen útržky).

Jak komplexní říše Rusko je:

A tihle Čečenci se jednoho dne rozhodli, že už s Rusy ve společném státě dál žít nechtějí. A díky tomuhle rozhodnutí dnes máme v Kremlu pana Putina. Díky, hoši! Aby to bylo jasnější – i po rozpadu SSSR zůstalo Rusko nadále mnohonárodnostní říší, ve kterém žily stovky různých etnik, mluvících desítkami jazyků a vyznávajících všechna myslitelná náboženství (od šamanismu až po islám). Přičemž některá neruská etnika v Rusku jsou opravdu početná (např. Tataři). A naopak mimo Rusko se po rozpadu SSSR ocitly miliony etnických Rusů. Obojí je trochu problém a obojí nás dostalo tam, kde jsme teď. (Str. 11)

Jaký je celkový étos (a odpovídající propaganda):

Rozpad SSSR byl erozí ruské velikosti, a tedy ranou a křivdou, kterou bylo potřeba odčinit. Putin se proto začal stavět do role obnovitele této velikosti a ochránce Rusů v zemích, o které Rusko prohrou ve studené válce přišlo. Začal předstírat, že studená válka dál trvá a že dál existují sféry vlivu několika supervelmocí. Ruská státní propaganda vyvolávala dojem, že Západ se stále rozpíná, Rusko obkličuje a zasahuje do tradiční sféry jeho vlivu. Země je proto v obležení a v ohrožení. Putin tímto způsobem udržuje Rusy ve strachu už dobrou dekádu. A tento strach musí neustále přiživovat.

Problém je v tom, že studená válka skončila. A každá nezávislá země si může sama zvolit, ke komu se přikloní. Něco takového ale Rusko naprosto neakceptuje. Když je někde v jeho okolí nahrazen otevřeně proruský režim něčím méně proruským, vnímá to Rusko jako přímý útok na sebe sama. A tak to také prodává domácímu publiku. (Str. 30)

V čem spočívá nepochopení se Západem:

Pro liberály je ekonomika důležitější než moc. Respektive se pro ně moc odvíjí od ekonomiky. Navíc chápou mezinárodní vztahy jako hru s nenulovým součtem. Zisk jednoho nemusí vždycky znamenat ztrátu druhého. V liberálně-ekonomických vztazích mohou na transakci vydělat oba zároveň. Pokud má někdo spoustu ropy a já mám spoustu počítačů, tak si s ním začnu vyměňovat ropu za počítače. Každý dostane to, co chce, nikdo na tom neprodělá, všichni vydělají.

Západ si nějakou dobu myslel, že to Rusko vidí v podstatě stejně. Bohužel, tohle je pohled na svět, který je Rusku bytostně cizí. Vůbec mu nerozumí. Pro Rusy jsou mezinárodní vztahy vždycky hra s nulovým součtem. Když se rozšíří NATO, je to zisk pro Američany a ztráta pro Rusy. Svět je souboj o území a je důležité, kolik ukořistíte. (Str. 41)