Vzhledem k tomu, jak je Izrael malý, nemá v podstatě žádnou ‚strategickou hloubku‘, a v případě prolomení obrany nemá tudíž kam ustoupit. Tím spíš se proto snaží postarat, aby se do jeho blízkosti nikdo ani nedostal. Nejkratší vzdálenost mezi hranicí Západního břehu a Tel Avivem činí navíc jen asi 15 km; každá alespoň trochu obstojná armáda by tak ze hřebene Západního břehu mohla Izrael rozdělit ve dví. Také na Západním břehu se proto Izrael snaží eliminovat síly veškerých skupin, které by mohly ohrozit jeho existenci. (Str. 170)

Na jihu je to dobré, mírová smlouva a demilitarizovaný Sinajský poloostrov vyhovuje oběma stranám, Libanon na severu by Izrael vojensky zvládl, Sýrie je sice vážnější problém, protože potřebuje přístup k moři, ale z Libanonu se stáhla a přes Golanské výšiny by to musel být hodně silný útok, což za současné války není reálné. Zbývá už jen Írán, to je ovšem problém o dost větší. Jak geograficky (Je větší než Francie, Německo a Velká Británie dohromady), tak technologicky, protože usiluje o výrobu jaderných zbraní. Kdyby se mu to povedlo, Saúdové by se je patrně snažili získat také, stejně jako Egypt a Turecko.

To znamená, že ve vzduchu neustále visí hrozba izraelského leteckého úderu na íránská jaderná zařízení. Je tu však několik komplikací. Jednou z nich je vzdušná vzdálenost mezi Izraelem a Íránem, která činí 1 500 km. Izraelské letectvo by muselo narušit vzdušný prostor Jordánska a Iráku, tedy dvou svrchovaných států, z nichž ten druhý by Írán na útok bezpochyby upozornil. Zvolit jakoukoli jinou trasu by zase vyžadovalo logistické řešení spojené s dočerpáním paliva, což se může možnostem Izraele vymykat, a pokud by se jednalo o let přes severní koridor, stejně by se to neobešlo bez přeletu přes suverénní území. Konečně je také třeba zvážit, že Írán má v rukávu jedno důležité eso: mžnost uzavřít Hormuzský průliv, přes který ze Zálivu v závislosti na objemu prodeje každodenně prochází až 20% celosvětových dodávek ropy. (Str. 173)

Uzavření průlivu by se světovým průmyslem zatraceně zahýbalo, takže řada zemí tlačí na to, aby se Izrael do ničeho nepouštěl.

A takto je sepsaná celá kniha. Stručně, jasně a s ohromnou erudicí.

Co se opakuje, samozřejmě vedle přirozených hranic a rolí splavných řek, je zcela nekompetentní rýsování hranic států někdejších koloniálních mocností. Ignorovaly profil krajiny i kulturní geografii a následkem jsou desítky let zbytečných válek. Platí o Africe, Indii i o Iráku se Sýrií. Katastrofální dědictví.

Zmíněných deset map, a tedy i deset zpracovaných oblastí, jsou: Rusko, Čína, Spojené státy, západní Evropa, Afrika, Blízký východ, India a Pákistán, Korea a Japonsko, Latinská Amerika a Arktida. Mapy jsou ručně popsané a jsou na nich vyznačené právě jen ty klíčové věci, o kterých autor mluví, takže vás nic neruší. Až budete knihu číst, budete potřebovat dvě záložky – jednou si označíte příslušnou mapu, druhou místo, kde čtete. K nákresům se totiž budete neustále vracet…

Tuhle knihu zkrátka musíte mít.

Odkazy: