Geografie představuje samotná fakta o mezinárodních záležitostech, která jsou tak základní, že je považujeme za samozřejmost.

Co by mohlo být podstatnějším faktem evropských dějin než to, že je Německo kontinentální mocností a Velká Británie ostrovní? Z východu a ze západu Německo nechrání horská pásma, a aby se vyrovnalo se svou nebezpečnou polohou, objevily se v zemi různé patologické jevy od militarismu po rodící se pacifismus. Na druhé straně Británie, se zabezpečenými hranicemi a zaoceánskou orientací, mohla vytvořit demokratický systém dříve než její sousedé a navázat zvláštní transatlantické vztahy se Spojenými státy, s nimiž sdílí stejný jazyk. Alexander Hamilton napsal, že kdyby Británie nebyla ostrovem, její vojenské síly by byly stejně panovačné jako ty, které jsou v kontinentální Evropě. Británie by se „se vší pravděpodobností“ stala „obětí absolutní moci jednoho člověka.“ A protože je Británie ostrovem v blízkosti kontinentální Evropy, po většinu své historie byla ohrožená invazemi, což po staletí vedlo ke zvláštnímu strategickému znepokojení nad rozpínavou politikou Francie, Nizozemska a Beneluxu na protějším břehu kanálu La Manche a v Severním moři. (Str. 47)

Celá první část je studie myšlenkových přístupů k geopolitice:

(… ) raději představím čtenářům skupinu ne právě moderních myslitelů, kteří tvrdě odmítají názor, že na geografii už nezáleží. V první polovině naší společné cesty chci detailněji představit jejich názory, abychom pak mohli využít jejich moudrosti v polovině druhé a lépe porozuměli tomu, co se stalo a co je pravděpodobné, že se v Euroasii stane od Evropy po Čínu, včetně Středního východu a indického subkontinentu. Měli bychom také pojmenovat, co a jakým způsobem se vytratilo z našeho pohledu na fyzickou realitu, a pak se to pokusit obnovit tím, že zpomalíme tempo našeho putování a pozorování a ponoříme se do bohaté zkušenosti již zesnulých učenců. To je cílem této cesty. (Str. 16)

Přístup je to chvályhodný, ale opět velmi obtížný. Co kapitola, to převyprávěné myšlenky některého autora (Mackinder, Spykman, Hodgson).

Teprve druhou částí to začíná být čitelnější, v ní už prochází jednotlivé regiony a zabývá se jimi podrobněji.

Nyní je na čase podrobněji prozkoumat různé regiony světa, se zvláštním důrazem na superkontinent Eurasii a s ohledem na všechno, co jsme se naučili od již zmíněných historiků, geopolitiků a dalších myslitelů. V následujících kapitolách se budu snažit držet se jejich vnímavosti, stejně jako jejich teorií. Budu psát o Evropě, která se nachází vedle Mackinderova Heartlandu, a proto je jím ovlivňována; o Rusku, Mackinderově Heartlandu samotném; Číně, která by mohla v budoucích desetiletích ovládat část Heartlandu a část Spykmanova Rimlandu; o indickém subkontinentu, který tvoří jádro Rimlandu; o Íránu, kde se Heartland a Rimland setkávají; o tureckém a arabském Blízkém východě, které se přibližují Hodgsonově oikumeně; a nakonec o Severní Americe jako o největším z Mackinderových kontinentálních satelitů, který zpochybňuje Eurasii a Světový ostrov. Nebudu se snažit nic předpovídat, spíše budu popisovat vliv geografie na historii, abychom získali nějakou představu o tom, co v sobě možná ukrývá budoucnost. (Str. 137)

Samozřejmě vychází z minulosti, takže větší část textu je opět historie (a vliv geografie na ni) daného území. Vládci, dobyvatelé, jejich impéria, udržitelnost i důvody rozpadu.

V knize je ohromné množství informací, odnesl jsem si třeba to, proč je Tchaj-wan tak důležitý:

Klíčovou pro tuto sféru vlivu je budoucnost Tchaj-wanu, Tchaj-wan ve světové politice ilustruje něco zásadního to, že jsou morální otázky těsně pod povrchem často otázkami moci. O Tchaj-wanu se často diskutuje z morálního hlediska, přestože jeho svrchovanost, či její nedostatek s sebou přináší rozhodující geopolitické důsledky. Čína hovoří o Tchaj-wanu z hlediska upevňování národního dědictví nebo sjednocení Číny pro dobro všech etnických Číňanů. Amerika mluví o Tchajwanu z hlediska zachování modelu demokracie. Důležitost Tchaj-wanu však spočívá v něčem jiném. Podle slov armádního generála Douglase MacArthura je to „nepotopitelná letadlová loď,“ která dominuje centrálnímu bodu konvexního pobřeží Číny, ze kterého, podle Holmese a Yoshiharu, vnější mocnost, jako jsou Spojené státy, může „rozšiřovat“ svoji moc podél pobřežní periferie Číny. Nic nedráždí čínské námořní stratégy více, než de facto tchajwanská nezávislost. Ze všech strážních věží podél obrácené námořní Velké čínské zdi, je Tchaj-wan, obrazně řečeno, nejvyšší a nejvíce centrálně umístěnou strážnou věží. (Str. 214)

A proč je největší problém USA Mexiko. Je to radikálně jiná společnost, populačně rostoucí, s propustnou hranicí, a bude ovlivňovat schopnosti a možnosti interakce se zbytkem světa.

Kvalita a plynulost této kulturní a dvounárodnostní interakce bude pravděpodobně více než kterákoliv jiná individuální dynamika určovat, jak dobře bude Amerika spolupracovat s Mackinderovým Světovým ostrovem (Eurasií a Afrikou). Americká zahraniční politika bude během nadcházejících desetiletí pravděpodobně střídavé moudrá i nemoudrá. Americká ekonomická, kulturní, morální i politická a vojenská síla budou výrazně ovlivněny tím, zda se Spojené státy, spolu s Mexikem a Kanadou, dokáží rozvinout ve svého druhu soudržný, dvojjazyčný superstrát, anebo se místo toho chytí do pasti obrovské, nefunkční a stále neovladatelné pohraniční oblasti, která plodí civilizační napětí mezi dominantní americkou angloprotestantskou kulturou a jejím hispánským protějškem. Huntingtonovy obavy jsou oprávněné, jen jeho řešení je částečně nesprávné.

Jak víme od Paula Brackena a dalších, politická geografie naší planety stále více představuje uzavřený, klaustrofobický systém. Kulturní a politické výměny přes moře budou stále důležitější. Pokud se Spojené státy a Mexiko nakonec nesblíží do té míry, jak se sblížily USA a Kanada, pokud tedy Spojené státy nebudou mít Mexiko jako blízkého a spolehlivého spojence na světových fórech, nepříznivě to ovlivní další americké vztahy, zejména když si uvědomíme, že populace v Mexiku (a ve střední Americe) roste mnohem rychleji než americká, postupem času tak Mexiko získá na významu. (Str. 327)