Medvídek Pú je světoznámá knížka pro děti. Vypráví o medvědovi s malým rozoumkem, který ale občas vymyslí překvapivě účinné řešení problému; jeho kamarádovi malém Prasátku, které je nesmírně ustrašené a kdykoliv může, volí ústup – přesto se ale jednou stane hrdinou; o pedantickém chytrém Králíčkovi; sově, která se snaží udržovat dojem své vzdělanosti, ale občas jí to skřípe; potrhlém Tygrovi, mateřské Klokanici a malém Klokánkovi, depresivním ublíženém oslíkovi Ijáčkovi… a samozřejmě také o chlapci v pozadí, Kryštůfku Robinovi.

Kniha je pojatá jako vyprávění na dobrou noc se zapojením oblíbených hraček, Kryštůfek Robin tedy poslouchá o sobě a občas se i ptá, jestli něco udělal, neudělal a jak do děje zasáhl. Toto vydání obsahuje dvě části, dvě knihy po deseti kapitolách – Medvídek Pú a Púovo zátiší. Epizody jsou jednoduché, často legrační – medvídek uvízne ve vchodu a musí počkat až zhubne, jdou hledat severní točnu, ale neví co to je, a tak najdou „tyčnu“, stopují divná zvířata ve sněhu, kolčavici a kolasici, a pak se dozvědí, že chodí po vlastní stopě dokola a tak dále. Známá je hra „medvědí proutky“ („Poohsticks“), kterou Pú vynalezl, dokonce se prý v ní pořádají závody.

Poslední příběh je trochu smutný – všechna zvířátka cítí, že Kryštůfek brzy odejde, a tak se s ním loučí – ale Kryštůfek se svým medvědem, jakožto rytířem v očarovaném místě, počítá pořád. Je to konec dětství.

Jako dítě mě medvídek Pú minul, neměl jsem ho a nečetl; během let jsem samozřejmě jeho existenci zachytil, později i variaci Pú a Tao, původní knihu jsem si přečetl ale až teď.

Někdo se v komentářích na databázích knih rozplýval, že jsou tam i zmínky a poznámky pro rodiče. Musím konstatovat, že jsem je asi přehlédl… Je to zkrátka kniha pro malé děti. Ale skvělá – témata, postavy, příběhy, všechno dokonale sladěné. Jako dospělý jsem ocenil hlavně ty bezelstné odpovědi "ne", které rozbíjejí pečlivě připravené plány, to jsem se musel smát. A také komolení jmen, „jagulár“ je skvělý (to je už v orginálu jako „jagular“), naopak Kanga a Roo jako Klokanice a Klokánek v češtině kombinaci slov opomíjí. Více poznámek k překladu je k přečtení v textu Evy Kratochvílové.

Zajímavé je – a u dětské knihy logické –, jak jsou jednotlivá zvířátka výrazné, až archetypální postavy. Strach, deprese, hyperaktivita… Jsou dokonce tak zřetelné, že si můžete v Pooh Pathology Test udělat psychiatrickou diagnózu (Těší mě, Králíček.)

A konečně ilustrace. Světoznámé jsou ty od E. H. Sheparda, tohle vydání ale ilustroval Jaromír Zápal – a tak jsem celou dobu měl neodbytný pocit, že Pú bydlí kousek od Neználka.

Odkazy:

• Medvídek Pú v ČBDB
• Medvídek Pú v Databázi knih
• Medvídek Pú ve Wikipedii

MILNE, Alan Alexandr. Medvídek Pú. Praha: Albatros, 1984. 13-822-84.