Jane Andělka Naihai: Dopisy Klaunovi (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Dopisy Klaunovi Dopisy Klaunovi jsou krásné čtení, rozverně milé a plné nezkrotné fantazie. S každou kapitolkou čekáte, co nového se dozvíte o ztřeštěné planetce Cirk.

Milý Klaune!
Píši Ti z planety Cirk.
Nebudu psát Cirkus, poněvadž ten kus odnesla opice Tygrolína. Tygrolína proto, že se dlouho kamarádila s tygrem a narostl jí tygří ocas.
Planeta Cirk vypadá jako kulatý cirkusový stan. Je podobná naší Zemi. Rostou tu lesy, květiny, žijí roztodivná zvířata, lidé, trpaslíci, pramení řeky a vše má svůj řád.
Jen jedna věc je jiná. Nikdo se za nikoho nepřevléká. Každý je sám za sebe a opravdový. Musím přiznat, že často i já zůstávám překvapena tím, co vidím a koho potkám. Ale tak to na této planetě prostě chodí. (Str. 4)

A je toho spousta – těch prapodivných stvoření a bytostí, jejich domácích miláčků, zvláštních rostlin a živočichů, speciálních obydlí… Víla Fraparatka, ptákovice Džohana, trpaslíci Bejvoníci, čarodějka Fulimína, faun Fusaklín, a tak dále a tak dále. Bavila mě každá stránka.

V pozadí je ovšem něco hlubšího; stesk a smutek nad tím, že Klaun odešel – a naděje, že se vrátí, že ho dopisy přilákají.

Odešel jsi. A nám se po Tobě stýská. Budu Ti psát, dokud se mezi nás zase nevrátíš. (Str. 4)

Jak dopisů přibývá, sledujeme – kromě prokreslování fantazijního světa -, jak se schyluje k mimořádné události, totiž svatbě. A hned trojité! Bude to velkolepé, všichni napomáhají náhodě, plánují, připravují:

„Tak já tady píšu dopis Kujónovi, přemýšlím, jak to zaonačit, a ty jsi v klidu!”
Fraparatka zrudla a sklopila oči.
„Promiň,” řekla. „Měla jsem přijít dřív.
Usmála jsem se.
„Víš co? Uděláme si čafe.”
(čafe je z plodů podzemního čafovníku, je moc vzácný. Roste jen pod mravenišťaty... mravenišťatama... mraveniš... no prostě tam).
Jak sedíme a popíjíme, najednou venku slyším škytavýho Ramona.
Vyjdeme ven a tam letí Bubobýšek nad hlavou chlapovi co vypadá jako zastrčenej šuplík. Bubobýšek povídá:
„Anděli, tady vedu Kujóna a jsem celej rozpaprčenej!
No to budeš koukat!
A ty Fraparatko teprve!”
A omdlel... tedy jsem si myslela že omdlel. Jenom klesl na zem vysílením. (Str. 31)

A když konečně ke svatbě dojde, podaří se i to hlavní.

Knížka je opravdu mimořádná, těžko ji k něčemu přirovnat, podobný výbuch fantazie jsem zaznamenal snad jen v Apokryfech bionického mesiáše (které ovšem nejsou nijak milé, jen psychedelické). A celkové ladění s něžným viděním světa nad skrytým smutkem připomíná Malého prince. To jsou ale jen připomínky; Dopisy jsou svébytné, zábavné, lehounce náznakově lechtivé a určitě vás budou bavit. Doporučuji.

P. S. čafe, nejlepší slovo!

Jane Andělka Naihai: Dopisy Klaunovi

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv