Před rokem jsem si hodně vyhrál s článkem o fungování bytové výměníkové stanice. Resp. s pochopením, jak tam ta voda běhá a kdy. Vyzkoušel jsem také, jak chutnají opečené marshmallows – nijak zvlášť mě to neoslovilo.
Mezi knihami rozhodně vyčnívá Stepní vlk Hermanna Hesseho, alegorie o rozporu života plného vznešených myšlenek a divokostí a pudy „stepního vlka“, o pochopení, že i takové vnímání sebe sama je iluze.
Abych si doplnil znalosti, prostudoval jsem tenkou monografii o Velké čínské zdi. Věděli jste, že v době stavby netvořila hranici?
Zkusil jsem číst mnohokrát doporučované Canettiho Zaslepení, ale marně, není to kniha pro mě.
A pak jsem sestavil seznam knih, které nejsou pro nikoho – dvanáctero nejhorších, co jsem za historii blogu četl.
Přečetl jsem výbornou antologii japonské poezie haiku Chrám plný květů, a hned nato pro porovnání antologii českých haiku Míjím se s měsícem. Vůbec nedopadla špatně.
Závěrem výborný komiks Petra Kopla Štěky Broka Špindíry a třetí díl archivních kreseb z roku 1998.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.