Obrovská zeď, táhnoucí se v součtu 6000 kilometrů přes hory, soutěsky i údolí, je právem chápána jako div světa. Neuvěřitelný rozsah a odvážné umístění některých úseků budí údiv dodnes, stejně jako technologie – například použití vypalovaných cihel.
„Za dynastie Ming byl tento proces doveden k dokonalosti tím, že se vypalovací pece kvůli jejich izolování zapustily do země a po dobu sedmi dnů se v nich při teplotě až 1150 °C vypalovalo obrovské množství cihel. Dnes se sice moderní cihly vypalují pouze několik hodin, ovšem cihly zhotovené uvedeným způsobem byly mnohem pevnější. Testy prokázaly, že cihly použité na výstavbu Velké zdi snesou zatížení až 320 kilonewtonů, než prasknou, tedy zhruba stejné zatížení jako moderní železobeton.
(...)
Stejnou pevnost jako cihly měla i malta používaná jako spojovací materiál mezi nimi. Skládala se z vápna, jílu a 'tajné přísady', v níž byla teprve nedávno odhalena rýžová mouka. Jejím přidáváním se u malty zvýšila jak pevnost, tak i tmelicí vlastnosti, takže na některých místech zdi erodovaly cihly rychleji než malta mezi nimi.“ (Str. 23)
A také vyvolává spoustu mýtů. Jeden z nich, že bude vidět i z vesmíru (není), je obecně známý. Ale věděli jste, že v době velké výstavby za dynastie Ming netvořila hranici území Číny a že to byla spíše politická stavba? Nebo že vedle obranného významu fungovala jako dopravní tepna a signalizační síť?
„Další vysvětlení spočívá v tom, že věže postavené podél Velké zdi opravdu skýtají možnosti bohatého využití. Každá z nich byla vlastně malou tvrzí s vlastními právy a zajišťovala pozorovací, signalizační a obranné funkce, které se při invazi nomádů vždy dobře uplatnily. Aby věže eefktivně fungovaly, musely mít mezi sebou kvalitní spojení. Netýkalo se to jen signalizačního zařízení, ale i zásob zbraní a rychlého přesunu vojáků z jedné věže na druhou, pokud toho bylo třeba. Logické by pak samozřejmě bylo spojit tyto věže komunikací schůdnou za každého počasí. Podle tohoto modelu je 'kamenný drak' pouze prostředkem spojujícím klíčové obranné základny tvořené věžemi a majestátní Velkou zeď tedy můžeme chápat jen jako 'Velkou čínskou stezku'!“ (Str. 32)
I přes všechny pochybnosti o vojenském významu ale jako obranná bariéra skutečně posloužila – a to dokonce i ve dvacátém století v bojích s Japonci.
Kniha je sice tenká, ale velmi pečlivě zpracovaná monografie. Na začátku probírá východiska, nájezdy okolních států i vzájemné obchodování. Následuje chronologický přehled, popis podoby a vývoje, výstavby i stavebních prvků. Dvě kapitoly jsou věnované strategickému významu a obranyschopnosti zdi, další stručně představuje jednotlivé zachovalé úseky. Zajímavá je kapitola o způsobu života u Velké zdi, jejím střežení, následovaná historií použití zdi, kde se dozvídáme kdy, jak a k čemu opravdu posloužila. Text uzavírají dvě krátká shrnutí Velké zdi jako symbolu a jejího současného turistického významu. Pochopitelně nechybí přehled literatury a rejstřík.
A nesmím zapomenout na bohaté ilustrace, na každé dvojstránce najdeme několik fotografií, nákresů nebo obrázků:
nakladatelství Grada Publishing, Praha 2008, ISBN 978-80-247-2371-6, cena 89 Kč
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.