Mathesiovy Zpěvy staré Číny jsou proslulé překlady (parafráze), které dokázaly velmi působivě zprostředkovat kouzlo poezie jazyka tak vzdáleného, jako je čínština. Slova se v něm neskloňují a nemění, nerozlišuje se mezi slovesem, podstatným či přídavným jménem, přesnější smysl dostávají až umístěním ve větě. A ani potom kupř. slovesa neurčují rod, číslo nebo čas. Význam každého prvku je tak daleko univerzálnější. Chudost tvarů zároveň nutí k používání jiných prostředků - střídání počtu slabik, rytmu, střídání několika tónů výslovnosti. Více o specifikách čínštiny v doslovu k soubornému vydání "ZPĚVŮ STARÉ ČÍNY" z roku 1950 od Jaroslava Průška (ke konci stránky).

Na stránce Jaroslava B., věnované Staré čínské poezii, jsem našel ukázky nejpřekládanější básně. Doslovný překlad originálu vypadá takto:

tichá noc myšlenka
lůžko před jasný měsíc svit
pochybovat je(to) zem na jinovatka
zvednout hlava vyhlížet jasný měsíc
sklonit hlava myslit stará ves

a k němu přebásnění Jaroslava Pšeničky (1902), Bohumila Mathesia (1925), Marty Ryšavé (1926), Otakara Žižky (1942) a Františka Hrubína (1978). Velmi poučné...

Zpět k Mathesiovi; čínsky neuměl a proto k vytváření básní používal překlady do jiných jazyků. Sám důsledně mluvil o parafrázích, tedy inspirované, ohlasové tvorbě, ale podle poznámky Jaroslava Průška k soubornému vydání Mathesiových zpěvů, uspořádanému SNKLHU roku 1957, to není zcela správné - řada z básní jsou přesné překlady (pokud se o přesnosti dá vůbec mluvit).

Nehledě na to, že Mathesius vrcholným způsobem vystihl ideu a básnického ducha originálu, že dovedl u čtenáře navodit tutéž básnickou náladu, jakou byl naplněn dávný čtenář čínský. Toho by nikdy nedocílil překladatel přesnější. I když překladatelé z čínštiny nepůjdou v budoucnosti pravděpodobně touto cestou, není pochyby, že Mathesius jedinečným způsobem přiblížil čínskou poesii našemu čtenáři, že dokořán otevřel brány našeho vnímání pro krásy čínského verše. To je zásluha jedinečná, nezapomenutelná. Nyní bude pro překladatele snadnější ukazovat našim čtenářům i vzdálenější a neobvyklejší oblasti čínského básnictví. (tamtéž).

Duch jeseně (Sin Čchi-ťi)

Za mladých let,
za mladých let
jsem šťastně žil,
v podkroví denně vylézal a psal
tam verše, v nichž byl padělaný žal
a lidské bídy padělané zlo.

Na sklonku let,
na sklonku let
já okusil,
jak hořkotrpce chutná lidský žal,
a nemám co bych ještě opěval,
než - "Podzimku ty jasná hodino!"

Básně vycházejí ze života na venkově, jsou zasazené do střídání ročních období a snaží se postihnout jemný smutek, nostalgii, uklidnění a spočinutí v „přístavu“. Ve sbírce jsou i básně pijácké, ale ani u nich to není družná zábava, spíše osamělé pití za měsíčního svitu...

Stoupal jsem na hory... (Tu Fu)

Vysoké nebe. Ostrý vítr skučí.
Opičák vřeští žalostně a sám.
Ostrůvek. Písek. Vlna na břeh tluče.
Létají bystře ptáci tam - sem, tam.
A bez rozdílu všude listí padá,
letí a šustí, krouží, třepetá.
Bez konce řeka klidná hrbí záda,
přitéká, teče, teče, odtéká.
Podzimek kalný rozpřáh náruč svoji.
Já býval všude vždycky jenom host.
Na terasu vyjdu opuštěnou:
bolesti v žití bylo dost a dost.
Zkrušen jsem proto, že ve vlasech ráno
jsem po prvé nit bílou objevil? -
Dnes po prvé jsem mdlý a rozteskněný
černého vína číšku odstrčil.

Při čtení některých básní jsem si uvědomil, že je znám - zhudebněné a nazpívané Věrou Wajsarovou. Ještě před rokem byla minimálně jedna z nich ke stažení na jejích stránkách, dnes, po vydání nového alba, množství volně dostupných písniček poněkud pokleslo (ale to nevadí, album stojí jen 200,- a je vynikající). Konkrétně jsou to Na mne-li myslíš... (album Měsíc sebevrahů) a Co jsi mě opustil...

Mathesiovy Zpěvy staré a nové Číny jsou k dispozici v elektronické podobě na následujících odkazech: Vacilando, stránky Jaroslava B.

---

Aktualizace 17. 6. 2022: Pořád mají své kouzlo.
Pohár vína, praskající kamna a číst…

Z autorova doslovu z března 1939:

Čínská básnička lyrická byla v malém oním Gesammtkunstwerkem, o němž snila estetika minulého století. Byl to obrázek, jak byla namalována svým umným a malířským písmem, namnoze se zpívala a konečně působila svou rytmickou i rýmovou formou a obsahem. Lyrika z vrcholné periody a uvedené doby bývá co do obsahu — klasifikována jako romanticko-elegicko-sentimentální a velmi zhruba přirovnávána k počátkům evropské renaissance. Její technika je trvám daleko před technikou soudobé lyriky evropské: umí pracovat s prázdnem, to je několika mistrovskými doteky vyvolat z prázdna potřebnou náladu a ponechávat domyšlení a dopředení posluchači a čtenáři, umí napovídat, umí konstruovat promyšleně i zdánlivě nejjednodušší čtyrverší, umí mluvit stručně, napjatě a hutně, neztrácí poměrnost mezi minuciosním, skvěle vypozorovaným detailkem přírodním a obrazem, z něho rozvinutým, přirovnání přiléhají jako rukavička na ruku. V ovládání sujetu, skládání motivů, konstrukci tématu, hospodárnosti prostředků může být učitelkou. (Str. 80)

Odkazy:

• Zpěvy staré Číny v ČBDB
• Zpěvy staré Číny v Databázi knih
• Zpěvy staré Číny ve Wikipedii

MATHESIUS, Bohumil. Zpěvy staré Číny. Praha: Melantrich, 1939.