Kchu-Kua, Hořká Okurka, je jeden z pseudonymů mnicha Ču Žuo-ťi. Pocházel z císařského rodu Ming, a byl svědkem jejího pádu. Přišel o všechno, o postavení, jméno i dosavadní způsob života, a aby zachránil život samý, vstoupil do čchanového kláštera. Čchan je mnohem známější pod jménem zen, zenový buddhismus. Těžko se popisuje, ale hlavní je v něm odhození navyklých schémat a čistá mysl, nekonvenčnost, bytí tady a teď. Projevily se vlivy taoismu i tradičního čínského myšlení.

„Naše vlastní lidské poslání v krajinomalbě nespočívá pak v rozlehlosti, ale ve schopnosti ji omezit, nespočívá v mnohosti, ale ve schopnosti ji zjednodušit, protože bez zjednodušení bychom nemohli vyjádřit mnohost a bez omezení bychom nedokázali vyjádřit rozlehlost.“ (Str. 93)

Mnich své rozpravy o podstatě malířství sepsal koncem sedmnáctého století, v době, kdy se pozornost literátů přesouvala od dvorského konfuciánství k taoismu, čchanu a vnitřní zkušnosti, a sám byl typickým reprezentantem tohoto posunu. V krátkých zamyšleních se zabývá metafyzikou i metodou malby. Začíná pravidlem čáry:

„Tato jediná prvotní čára je kmen veškerého jsoucna, kořen veškerých znamení, zjevně užívaných bohy, tajně užívaných lidmi, o čemž však nemají současní lidé tušení; proto se pravidlo jediné prvotní čáry ode mne ustavuje. Tak se od neexistence pravidla postupuje k existenci pravidla; od této existence pravidla se odvíjejí všechna pravidla.“ (Str. 8)