Pořád nějaké nejvlivnější, nejoblíbenější nebo nejlepší knihy – kdo je na takové žebříčky ještě zvědavý? Zhýčkaný čtenář potřebuje pořádný impuls!
A proto jsem pro vás připravil okomentovaný výběr těch nejhorších knih, které jsem za dobu existence blogu přečetl a o kterých jsem tu psal. Můžete jej využít pro masochistické sebetrýznění, případně jako inspirativní dárek pro své oblíbené nepřátele.
Samozřejmě je to hodnocení navýsost subjektivní a předpojaté – jsou nejhorší z mého pohledu a o jejich skutečné kvalitě to moc nevypovídá. Rozdělil jsem je do dvou skupin. Jedna by možná byla přijatelná, ale ničí ji nesnesitelný styl. Ta druhá je napsaná čitelně, zato obsah pokulhává. A pak jsou tu rekordmani, kteří excelují v obou skupinách.
Paul Virilo:Informatická bomba – pro nečitelné těkavé blábolení, které může, ale také nemusí ukrývat hluboké filozofické myšlenky. Filozof, který se neumí vyjádřit tak, aby mu bylo rozumět, by se možná neměl vyjadřovat vůbec.
O ženách od Arthura Schopenhauera společně se Šlem manifestem Valerie Solanas pro svůj hloupý, slepý a nenávistný obsah.
Od Ježíše k televizní stávce Jana Bauera trpí především podivným nápadem dívat se jen na první rok každého století. Nasekaná historie – k čemu je to dobré?
Budoucnost lidského společenství Jiřího Stehlíka vypadala tak skvěle, tolik se rozpovídává o podkladech, východiscích a předchůdcích saturostacionárního systému, že jaksi zapomněla to podstatné. SSS podrobně popsat.
30 vteřin na vědu kvůli představě, že na vysvětlení základních vědeckých myšlenek stačí půl minuty. Nestačí.
David Gruber v knize Proč ženy muže nechápou sice občas zjednodušuje příliš, ale to vcelku nevadí. Zato ta neutuchající sebechvála a sebepropagace...
Temné záblesky Martina Moudrého používají tak nesourodá slova a mají tak primitivní styl, že jsou pro mě nečitelné.
Nic není nemožné Toma Butlera Bowdona by mohla být dobrá – nebýt tragického překladu.
Tisíc dnů v Toskánsku Marleny de Blasi přesvědčivě dokazuje, že napsat knihu nemůže každý. Slova co k sobě nepasují, kuchařka smíchaná se slovníkem a popisem rustikálního života je čtení příliš obtížné.
Šokující pravda o vodě Paula C. Bragga a Patricie Braggové šokuje kolovrátkovým opakováním tvrzení bez důkazů, povrchními analogiemi a ignorováním ověřených fyziologických procesů.
Mnich, který prodal své Ferrari Robina S. Sharmy, směs nesourodých rad, plytký příběh a styl, sloužící jen jako odbytá poleva k příručce osobního rozvoje.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.