Koncepčně mi připadá kniha poněkud nešikovně postavená - na začátku se zmíní nový systém, velmi povrchně se naznačí důvody, pak se dlouze hledají potvrzení nejrůznějších autorů, případně se polemizuje s autory kritickými. A teprve poté přichází podrobnější rozpracování a dokazování nezbytnosti takového systému. Člověk má pořád neodbytný pocit, že tomu co čte předcházela jiná publikace. Jenže podle úvodu se jedná o první oddíl velmi široce koncipované práce. Možná že to co očekávám je až v oddílu posledním: „shrnutí a závěry, plynoucí z pojednání jako celku jsme otiskli ... samostatně.“ Ještě že argument omezenosti zemského povrchu a přírodních zdrojů je natolik přesvědčivý a čtenář hlavní myšlenku okamžitě přijímá.

„Chceme podat věrný obraz myšlenek řady fundovaných autorů, zabývajících se tak onak (ekonomicky, sociálně, environmentalisticky, filozoficky a historicky, většinou ovšem málo komplexně) problematikou budoucnosti lidstva z globálního pohledu.“ (str. 11)

Podávají. Vždy napíší celkem podrobně, co který autor v které knize řekl o vývoji člověka, jeho životním prostředí apod., řeknou jak je to "správně" (bez důkazu) a vrhají se na další. Tak to je po prvních 152 stránek, které zahrnují kapitoly "Princip evoluce - Marx, Berďajev a Teilhard", "K problematice globálního vztahu přírody a lidstva" a "Idea trvale udržitelné lidské existence".

„Jednoznačně se vyslovujeme pro stanovisko knihy sepsané pod vedením nositele Nobelovy ceny za ekonomii J. Tinbergena: 'Základní cíl světového společenství je třeba zformulovat jako zajištění všem obyvatelům Země život v osobní důstojnosti a blahobytu'“ (str. 28)

„Podle našeho soudu má filozofie a věda k dsipozici dvě solidní vývojové koncepce výkladu světa s otevřenou možností jejich budoucnostního rozpracování, a to i směrem k nápravě (a urychlení) procesu formování jeho lidské, společenské složky. Jsou to koncepce marxistická, a také berďajevsko-teilhardovská.“ (str. 57)

Marx je hodně obhajován, jestli oprávněně, nebo ne, to nedokážu posoudit, ježto jsem jej ještě nestudoval. Každopádně jsou zde snášeny argumenty a výroky kritiků i obhájců. Kupříkladu co napsal Bocheński o marxismu-leninismu, že prý byl „samotný Marx... nepochybně skvělý myslitel, měl pouze smůlu v tom, že většinu jeho hypotéz pozdější věda vyvrátila (např. hypotézu blížícího se království svobody, hypotézu stále rostoucího zbídačování proletariátu, hypotézu zhroucení kapitalismu atd., atd.“. A tomu Jiří Stehlík oponuje: „O tom, že 'království svobody' se stále přibližuje a že kapitalismus se musí v poměrech ohraničené zeměkoule nutně zhroutit, nemusíme nadále pochybovat, stejně jako o dalších predikacích Marxových. Zmýlil se v předpovědi narůstajícího zbídačování pracujících: vysoká produktivita kapitalismu umožnila zvýšit životní úroveň tzv. středních vrstev obyvatelstva a dalších jeho skupin.“ (str. 61). „Pravdivé, historicky obecně platné (...) jádro marxismu nepřestalo nikdy platit.“ (str. 72)

„Vzpomínaný sen - predikovat perspektivy lidského společenství - se pomalu naplňuje, a to nejen v rozsahu 'něčeho'. Marx byl výpovědím o budoucnu lidstva nejblíže a v hrubých obrysech je stanovil správně.“ (str. 166)

V kapitole "K problematice globálního vztahu přírody a lidstva" se probírají názory na vztah k přírodě, opět se všech stran a od všemožných autorů. Namátkově jsem vybral nějaké ukázky, jen aby bylo vidět, jak "diskuze" probíhá.

„V humánním SSS bude platit jednoznačný Hegelův soud o člověku jen s výhradou. Pronesl totiž: '... čím více přírodě odnímá, čím více si ji podmaňuje, tím více ponižuje sám sebe...' Cosi odnímat přírodě bude muset lidská společnost vždy a jako její nejvyšší 'spoluvýtvor' se nevyhne ani jejímu relativnímu podmanění.“ (str. 100)

„P. Duvigneaud požadoval, aby se po 'ekonomii přežití' (primitivních společností) a po 'ekonomii růstu' (průmyslové společnosti) rozvinula nová 'ekonomie rovnováhy' (postindustriální společnosti). ... Právě stacionárnost, resp. saturostacionárnost hmotného světa - náš (humánní) SSS - tak jedině může zmíněný rovnovážný stav zajistit.“ (str. 117)

Kde jsou fakta? Rozesetá. Časový rámec vývoje, samozřejmě bez podkladů nebo důkazů, je na straně 127-128: „Za deset až dvacet let by mělo být lidstvu zajištěno potřebné množství pitné vody... za dobu o něco delší pak bude muset být prakticky vyřešena problematika nezhoršování a základní reprodukovatelnosti územního prostředí ... Déle - šedesát až sedmdesát let - bude trvat vyrovnání se s otázkami dostatku většiny rudních, event. i nerudních surovin (...). Dostatečné disponibilní objemi energie v tom čase však i tento problém sprovodí ze světa... Přibližně ve třetí čtvrtině 21. století se budou stabilizaci blížit rozlohy obdělávané půdy...“

Kapitolu "Idea trvale udržitelné lidské existence" vezmu jen stručně, x definic trvale udržitelného rozvoje nám nic zajímavého nepřinese. Jen jedna ukázka: „Jaký politický systém je schopen permanentní existenci lidí umožnit? Podle nás to může být jedině soustava vnitřně nekontradiktivní, nepolitická, jistě demokratického ražení, evidentně z více stran orientovaná na rozvoj lidské osobnosti. V ekonomice to bude SSS, nikoliv tržní soustava jednoznačně subjektálního, růstového a ziskového charakteru.“ (str. 140). Ano. A proč?