Antonín Líman: Chrám plný květů (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Antonín Líman: Chrám plný květů O vzniku japonské básně haiku jsem tady už psal; proto zmíním jen stručně, že se jedná o sedmnáctislabičné trojverší ve formátu 5+7+5 a zachycuje prostotu okamžiku, pocit, aktuální situaci.

Podzimní ráno -
ze zrcadla na mne hledí
otcova tvář
(Str. 253, Murakami Kidžó /1865-1938/)

Více najdete v článku o knize Měsíce, květy (Bašó). A také v doslovu této knihy; zaujaly mě informace o formální stránce:

Básně haiku se v japonštině píší v jediné řádce a bez interpunkce. Slovní obraz, který vykreslují, přitom ztvárňují tzv. 'členící slova' (kiredži). Jsou celkem tři – ja, keri a kana – a jejich funkcí je ukončení obsahu určité asociace v básni. Částice ja se objevuje na konci prvního verše, vyjadřuje vnitřní představu upřesněnou následujícími verši a má v sobě tvrdou koncentrovanou sílu, naproti tomu kana, která se nejčastěji vyskytuje na konci třetího verše, je otevřenější a méně kategorická.
(...)
To, že podobné jazykové prostředky v jiných jazycích neexistují, vede k tomu, že v překladech má každý verš zpravidla jeden řádek a místo členících slov se vedle citoslovcí někdy používají pomlčky, dvojtečky, středníky, vykřičníky či tři tečky. (Str. 327)

Rozdíly v poezii jsou mezi jednotlivými jazyky tak markantní, že si – stále – myslím, že parafráze je jediný správný způsob jejich převodu.

V temnotách
na dně hluboké studně
objevil jsem svoji tvář
(str. 278, Ozaki Hósai /1885-1926/)

Jestliže v jiném jazyce vyvolává stejné pocity, stejný dojem, byť jinými prostředky, je to dobrý překlad. U haiku je výhoda v jejich kratičké délce a nepoužité rýmy nechybí.

Dokud hoří
jsou naživu -
žena a rudá paprika
(str. 247, Micuhaši Takadžo /Takako, 1899-1972/)

Tento Výběr ze tří staletí japonských haiku vydala DharmaGaia a Česko-japonská společnost v nádherné podobě. Každá druhá nebo třetí dvojstránka je totiž tvořená malbou haiga, nad níž jsou haiku vytištěná. Haiga je vlastně rozvinutí básně do grafické podoby, doplnění, zachycení okamžiku, střih realitou, doplňuje se s kaligraficky vyvedenou básní – a tak se i jako podklad a doprovod haiku tištěných dokonale vyjímá.

Ještě jedna citace z kapitoly Od počátků japonské poezie k sedmnáctislabičné básni haiku (Denisa Vostrá a Antonín Líman):

V souladu s největšími uměleckými projevy japonské kultury jsou i básně haiku inspirovány jemným smyslovým vnímáním a vyjadřují tak nejčastěji představy věcí, které můžeme vidět, chutnat, dotýkat se jich či je pociťovat, a vyhýbají se naopak abstraktním pojmům, jako je nesmrtelnost, láska, věčnost či smutek, ačkoliv tyto pojmy konkrétními obrazy ztělesňují. Celkovým vyzněním básně je pak obraz, který se ovšem při procítění každé své části domáhá dalčího rozvinutí se ve fantazii. A tady někde snad spočívá vysvětlení, proč v poezii haiku s jejím respektem k životu, jaký je, může i to ošklivé a nečisté vytvářet určitý druh či spíš neodmyslitelný rub krásy. Zároveň haiku nepostrádá vtip a čiší z něj radost ze hry se slovy a slovními hříčkami vyjadřujícími humornou stránku života.(Str. 328)

Nejen grafická úprava knihy je skvělá – také obsah, je to opravdu reprezantivní výbor. Postupně prochází (názvy kapitol):

Deset starých mistrů
Bašóovi žáci
Zenoví mistři a mniši
Busonovi žáci a současníci
Pětatřicet moderních mistrů haiku (19.-20. stol.)

Jak démant
skví se na kameni
krůpěj rosy
(str. 226, Kawabata Bóša /Nobukazu, 1897-1941/)

Je zajímavé, že – v překladu Antonína Límana – mě nejvíc zaujala haiku moderní, jak je vidět i z ukázek tady kolem.

U každého básníka je úvodní jednostránková charakteristika, popis života, tvorby, oblíbených témat i jeho významu pro japonské básnictví. Imponující. Nechybí samozřejmě již zmíněná studie o haiku, je tu text o haiga, také bibliografické poznámky… Zkrátka, zajímáte-li se o haiku, Chrám plný květů by rozhodně ve vaší knihovně chybět neměl.

Aktualizace 14. 9. 2023: Znovu jsem se přesvědčil, jak komplexní a zajímavý průřez historií haiku to je.

Polyká mraky
a vydechuje květy
hora Jošino
(Josa /Taniguči/ Buson 1716-1783, str. 26)

Popisuje vývoj od počátků až po ta nejmodernější a zároveň ho ilustruje na dílech významných autorek a autorů.

Ranní sníh -
kam jen vyhodím
čajové lístky?
(Kaga Čijoni 1703-1775, str. 47)

Odkazy:

LÍMAN, Antonín. Chrám plný květů. Praha: DharmaGaia a Česko-japonská společnost, 2011. ISBN 978-80-7436-015-2.

Antonín Líman: Chrám plný květů

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv