Autobiografická kniha nám ukazuje autorův život poté, co se stal světoznámým a úspěšným spisovatelem. Plní si své sny o létání, má malé letecké impérium, péči o veškeré finance svěřil lidem, kterým bezezbytku důvěřuje a sám dál přemýšlí o duchovnu a svobodě mysli. O tom, že svou realitu vytváříme sami.
Při tom všem ale začíná pociťovat prázdnotu, chybí mu životní družka, jeho dokonalá žena. Má spoustu krátkých vztahů, poznává mnoho různých žen, ale ta jediná, bezchybná… Kde je, když si ji přeje?
„Hledání mé perfektní ženy bylo smyslové, stále nové. Proč přišel tenhle skličující pocit zimy tak brzy? Bez ohledu na to, jak rychle se řeka času valila přes kameny a hlubiny, byl můj člun chycen ve sněhových peřejích. Utěšoval jsem se tím, že na chvíli zastavit ještě není smrtelné, a snažil se potlačit řev. Rozhodl jsem se přece pro tuto planetu a tuto dobu, abych se naučil jakousi transcendentální lekci, abych potkal ženu, které se žádná jiná nevyrovná.“ (Str. 46)
Čas běží, objevují se další krátké vztahy a jedno přátelství. A Richardovo neustálá ledová svoboda, nezávislost a odmítání; duchovní povýšenectví, které ale nevidí nebo vidět odmítá. Budete ho nenávidět, když na prosbu zoufalé Leslie, která dřela do úmoru, aby ho pomohla zachránit před bankrotem, a teď je jí samotné zle a potřebuje pomoc, odpovídá:
„Nemohu. Mám dnes večer schůzku. Zítra by to šlo, jestli chceš. (...) Lituji. Měla jsi mi dát vědět dřív. Už je pozdě, abych to zrušil. Nemohu si pomoci, nechci to to zrušit.“ (Str. 190)
A přemýší při tom:
„Musím jí to stále opakovat? Naše přátelství nezná vlastnění, je otevřené, založené na naší vzájemné svobodě být jeden bez druhého, když si to přejeme, ať už to má nějaký důvod, nebo ne. Začínal jsem mít strach. Už je to tak dlouho, co jsem se v Los Angeles nesešel s žádnou jinou ženou, cítil jsem, že sklouzáváme do jakéhosi manželského přístavu jistoty, že zapomínáme, že potřebujeme čas, kdy jsme spolu, stejně jako čas, kdy spolu nejsme.“ (Str. 190)
Je to tak správně, nebo se tím ochuzuje o růst, o vzájemnost?
„Je zřejmé, že vývojová část je pro tebe nemyslitelná. Neboť tam bys mohl zjistit, že všechno, co máš, je sbírka krutě omezených názorů, které neplatí, ať se snažíš, jak chceš, nebo – v horším případě – že se dá vytvořit něco nádherného, symfonie, ale musí se pro to něco udělat: hloubky musí být prozkoumány a oddělené bytosti opatrně spojeny, aby mohly obohacovat sebe i jeden druhého.“ (Str. 193)
Kniha je poměrně přímočará, ačkoliv nějaké dějové zvraty tu jsou, ať už materiální, nebo vztahové. Ozvlášťňuje ji duchovní přemítání o svobodě a lásce, pokusy o astrální cestování, občasné úspěchy a průhledy do budoucnosti nebo minulosti. A pak samozřejmě fakt, že je to autobiografie; pokud máte rádi Bachovy knihy, tahle vás určitě potěší, protože ukazuje, že své myšlenky skutečně žije.
A přináší špetku naděje, že skutečné duchovně naplněné partnerství je možné.
Dokud se nepodíváte na Bachův životopis.
nakladatelství Synergie, Praha 1998, ISBN 80-86099-13-X, cena 235 Kč
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.