Dnes nabízí každá minorita takové dějiny USA, které vyzdvihují právě ji, zatímco ostatní školy nabízejí takové dějiny, jejichž výsledný obraz je předmětem diskusí mezi autory a vydavateli o proporčnosti těchto menšinových dějin. Podle P. Fitzgeralda tak pozorujeme, že s různými kulturními skupinami se nakládá různě. Místo a role bělochů non-WASP, to znamená Irů, Ukrajinců, Židů a dalších jsou přehodnocovány jaksi nejsnadněji a revize učebnic jde v tomto smyslu dobrým směrem. Pokud jde o černochy, jedná se o změnu revoluční a jejich osud a místo v dějinách se stalo privilegovaným předmětem diskusí a problémů, které jsou v učebnicích nastoleny, od války Severu proti Jihu až ke Ku-klux-klanu a Černým panterům. Do pozadí naopak ustupuje indiánský problém. Na počátku byli indiáni, jak jsme již viděli, uznáni jako národ s vlastní, původní civilizací. Avšak s dobytím Západu po roce 1870 představují dějiny první poloviny 20. století indiány jako kruté, divoké a neasimilovatelné: „Musí se ospravedlnit masakry, k nimž došlo v té době.” (Str. 347, kapitola Spojené státy: „bílé“ dějiny v dekonstrukci)

Žádné světové dějiny nejsou, jejich myšlenka vzešla z Evropy, ale pro Evropu byly ostatní národy vždy jen svědci nebo zdroje; zvláštní variantou jsou dějiny marxistické a jejich uplatnění v SSSR nebo v Číně. V důsledku toho každá společnost vytvářela dějiny své, aby se vymezila, získala sebeurčení – nebo aspoň přestala být součástí dějin vítězů. Také se ukazuje, že dějiny se zrodily v několika ohniscích, z nichž každé šíří svůj vlastní diskurz. Ty se pak liší svými formami, normami, ale i potřebami. (Str. 390, kapitola Závěr)

Jestliže zde skutečně existuje obrovská šíře výuky, která přesahuje praxi dalších zemí jak co do obsahu analyzované historické látky, tak i co do způsobů jejího ověřování, zůstává zde jeden společný rys: málo zájmu o neamerické dějiny. Samozřejmě že i tyto dějiny se učí ve vyšších třídách, přesto však evidentně do všeobecných znalostí školáků, ba dokonce ani studentů neproniknou, a pokud ano, pak jen za předpokladu, že se na ně studenti specializují.

Víc než jakýkoliv jiný národ ignorují Američané celý neamerický svět. (Str. 361, kapitola Spojené státy: "bílé" dějiny v dekonstrukci)

Kniha vyšla ve Francii poprvé v roce 1981, toto rozšířené vydání v roce 2004, a tak je pochopitelně řada závěrů nebo informací zastaralá. Současné zkoumání a vymezení dějin se patrně v mnoha místech světa posunulo – ale nedělám si iluze, že by to mohl byl nějaký velký převrat. Dějiny zůstavají lokální a je nutné s tím počítat. To je nejdůležitější přínos knihy.

Odkazy: