Bohumil Hrabal: Postřižiny (Wuwejův zápisník)

Asi není náhoda, že jsem začal Postřižiny číst týden před jejich uvedením v televizi (Maestro deGeorge vždycky tvrdil, že náhoda neexistuje. Něco na tom bude.), takže jsem měl pěkné srovnání.

Mám pocit, že se Hrabal poněkud přeceňuje. Je to hezké vyprávění, náladové, to ano, ale autorův styl, kdy věty "tečou" čárku za čárkou a jediná snadno zaplní půl stránky, mi moc nevyhovuje. Zamyslím-li se nad obsahem - děj je dost potlačený a těžiště je ve vykreslení hlavních postav. Ty jsou nádherné, poživačná hlavní hrdinka, asketický Francin, ukřičený strýc Pepin. Malebnost spočívá právě v rozdílnosti pana správce a jeho ženy.

"...komplex z mé dravé zdravosti, která milovala náhodu, a nepředvídanou událost a podivuhodné setkání, zatímco Francin miloval pořádek a řád, opakování mu ukazovalo správnou cestu, všechno co se dalo předvídat a zařídit, to všechno byl Francinův život, svět, ve který věřil a bez kterého nedovedl žít."

Málokdy se stane, že filmaři dokáží důstojně převést knihu na plátno. A úplná rarita je, když je film lepší než kniha. V tomto případě se to, myslím, povedlo.

Bohumil Hrabal: Postřižiny

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv