Před rokem jsem se poprvé pochlubil úlovky z fotopasti – největší šok byla liška na zahradě. Také jsem napsal článek s tipy na tři knižní blogy (plus jeden jako novinku).
(Dnes bych tu novinku zařadil na první místo – Budiž kniha je nejlepší.)
Knihy tentokrát rozdělím do dvou skupin podle toho jak na mě zapůsobily (plus sbírka básní Standy Černého Té nula, která působí rozporně)
Nejprve příjemná překvapení:
Cesta ženy k Bohu je další z fascinujících knih o ženské spiritualitě. Ze světa mužského je pak Rubinsteinova Když se kluci mění v muže; vysvětluje a radí jak pomoci chlapcům dospět a nedostat se do potíží. Koubského Věda podle abecedy nesmírně čtivě a zajímavě mluví o vědeckých objevech a splétá zářivou síť lidského poznání. A David Sinclair v knize Konec stárnutí radí, jak si tuto síť užívat mnohem déle a v mnohem lepší kondici než lidstvo umělo dosud.
A teď zklamání:
Základy islámu se potýkají se špatným sestavením, opakováním témat, výčtem slavných muslimů a komplikovanou historií, o zjevené pravdě nemluvě. A Vive la France Jiřího Žáka je nečitelná tříšť (s podobně rozbitými obrázky).
Z komiksů jsem četl opět skvělé pokračování Morgavsy a Morgany Princezna Čarodějka, do historie českých stripů jsem nakoukl se Sekorovým Ani Mukem v Africe a do budoucnosti s Alt-life.
Na závěr fotobáseň Ve stoce zen a kresba Jin a Jang, kterou přetiskuji i sem:
(listopad 2020, A4, pastelky)
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.