Wuwejův zápisník

přejít na menu

Standa Černý: Té nula

22.04.2021 23:00, Wu | knihy | komentáře

obálka knihy Té nula Třetí sbírka Standy Černého na mě působí rozporně. Na jednu stranu výborné rýmy a intenzita, na stranu druhou naprostá většina témat nebo point má ostrou hranu. Smrt, marnost, stesk, vztek.

Jsem zrcadlo zrcadla,
hluboký jak hrob.
Svíčka z ruky vypadla,
z dechu pletu knot.

Zkřehlý zvnitřku navenek,
vzlínám k srdci pramene.
A znovu každý ráno
se zrcadlím. Ano?

(Tady jsem, str. 50)

Slouží básně jako ventil? Možná. Ilustrace Josefa Zlamala ovšem k oné tvrdosti výborně ladí, jsou podobně ponuré:

Ke grafice už jen poznámka k fontu – to přeškrtnuté zet vypadá ušpiněné, docela mě to rušilo:

Zpátky k básním; rozdělené jsou do tří oddílů:

Němá stížnost hluchým uším
Skoro celé sdělení
Té nula

Ale nepoznal jsem, co je do oddílů spojuje, připadaly mi všechny podobné, formou i tematicky.

Někdy jsem pátral po smyslu:

Tam, co špendlík na mapě
v místě vlastní postele,
klubko hlasu pod klenbou,
nad oltářem v kostele.

(Sdílení polohy, str. 49)

Od postele k oltáři si spojení představit umím, ostatně láska je posvátná věc, ale co ten špendlík na mapě? Co to znamená? Nebo jiná báseň:

Tesat sochu není snadné
jako fotit sasanku
mistrovanou jarem.

Přístroj bouchne do stolu
a dostaneš ji darem.

Socha není hmota.
Dílo není děj.
Tón, to není nota.

Nestíhat si přej.

(Bez názvu, str. 24)

Proč si mám přát nestíhat? Nic to ale nemění na rytmu, rýmu a údernosti, básně jsou estetický zážitek.

Tedy můžu doporučit.

Odkazy:

ČERNÝ, Standa. Té nula. Šternberk: 2020.

1619125200000

Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.

Komentáře: vstup do diskuze Počet komentářů

Kategorie článku: knihy

Navigace:

Předchozí - Petr Koubský: Věda podle abecedy
Další - Tipy na knižní blogy

Informace

Kontakt

wu@wuwej.net
Mastodon: @wuwej

Vyhledávání

Kategorie

přehled témat

Archiv