Vzpomněl si, jak se podíval na ten třepotající se liščí ohon a jak si pomyslel, že až bude mít svůj vlastní sportovní auťák, bude mít na anténě také takový.

Vzpomněl si, jak – když na něj přišla řada – se odmítl napít z té placaté láhve. Řídil přece, a při řízení se nepije, protože řidič odpovídá za životy ostatních. A vzpomněl si na ještě jednu věc: na jistotu, že právě teď prožívá tu nejlepší hodinu nejlepšího dne svého života.

Ty vzpomínky ho překvapovaly a také mu svou jasností a celkovou naléhavostí působily bolest – vůně kouře ze spalovaného listí, listopadové slunce odrážející se od svodidel dálnice. A teď, když hleděl na ten liščí ohon ve výloze obchodu Nezbytné věci, ho napadlo, že to skutečně asi byl ten nejlepší den v jeho životě, jeden z posledních dnů před tím, než se ho pevně zmocnil démon alkohol svým slizkým, měkkým sevřením, a učinil z něj cosi jako negativní verzi krále Midase: všechno, čeho se od té doby dotkl, nestálo za nic.

Náhle si pomyslel: mohl bych se změnit.

Ta myšlenka měla jakousi lákavou průzračnost.

Mohl bych zase začít znovu.

Jsou. ale takové věci vůbec možné?

Ano, já si myslím, že někdy možné jsou. Koupil bych si ten liščí ohon a uvázal ho na anténu svého buicku. (Str. 71)

Cena není velká, únosná hotovost a malý žertík. Celkem nevinný, aspoň zpočátku, i když pachuť špinavosti v aktérech zůstává – ale co by neudělali pro svůj vysněný předmět…

Everett Frankel, zaměstnaný u doktora Van Allena, koupil dýmku, které si všiml Brian Rusk při své předpremiérové návštěvě v Nezbytných věcech, za dvanáct dolarů a malý žertík, jenž provede Sally Ratcliffové. Chudák koktavý Slopey Dodd, navštěvující s Brianem úterní kursy logopedie, koupil své mamince k narozeninám cínovou čajovou konvici. Stála ho jednasedmdesát centů… a slib – daný s lehkým srdcem – že provede takovou nevinnou legrácku nápadníkovi Sally, Lesteru Prattovi. Pan Gaunt klukovi řekl, že až přijde čas tu legrácku provést, že mu k tomu dodá pár věcí a Slopey odpověděl, že to b-b-bude p-p-príma. June Gavineauxová, manželka vlastníka nejúspěšnější mléčné farmy v městečku, si koupila emailovanou keramickou vázu za devadesát sedm dolarů a slib neškodné legrace, již provede otci Brighamovi z kostela Matky Boží jasných vod. A zanedlouho po jejím odchodu si u dalšího zákazníka zajistil provedení podobné legrace i reverendu Vildovi. (Str. 141)

Gaunt propojuje lidi, elektrizuje jejich vztahy, dalo by se říct, a když dosáhnou kritické hladiny – a to netrvá dlouho –, začíná čas sklizně.

To, proč jsem se ke knize vrátil, jsem v ní našel – mistrovské vykreslení atmosféry městečka, do kterého se pomalu propracovává pokušitel, aby probudil zlo. Styl je rozmáchlý, výpravný a působivý.

Ale ve chvíli, kdy už se žertíky začaly zhoršovat, kdy pan Gaunt začínal chtít víc a víc, jsem z toho světa zase vystoupil.

K apokalypse se možná vrátím někdy později.

Pokud vy Kinga neznáte, Nezbytné věci patří k jeho nejlepším (a málo fantastickým – o zlo se tu postarají lidé sami… )

Odkazy: