Wuwejův zápisník

Šajch Fadhlalla Haeri: Základy islámu

10.04.2021 21:46, Wu | knihy | komentáře -

obálka Základy islámuS knihami o náboženství je potíž. Buď zvolíte nějakou, která to popisuje zvenčí, „objektivně“, ale budete ochuzeni o citovou složku víry. Nebo zvolíte dílo některého věřícího, „insidera“ – ale budete čelit rétorice zjevené pravdy.

Základy islámu patří do druhé skupiny. Haeri po studiích v Evropě a USA došel ke znovuobjevení celého dědictví svého rodného islámu a jeho prorocké dokonalosti prostřednictvím uvědomění si vnitřních významů jeho vnějších učení a praktik (text na zadní straně obálky).

Z toho pochopitelně vyplývají autorovy postoje.

Správným a vhodným životním smírem v době Mojžíšově bylo židovství, v době Ježíšově křesťanství a v době Muhammadově to bylo to, co se začalo nazývat islámem. Židovství a křesťanství bylo islámem své doby. Poslední verze islámu však vystřídala a obsáhla všechny předchozí modely ve všech aspektech. (Str. 40)

Ale i když je vynecháte, přesto kniha není moc dobrá. Věci se v ní opakují, kapitoly se překrývají, a že bych si odnesl nějaké rozsáhlé porozumění, to nemohu říct. Podstata učení se rozplývá v historii, každodenní život (který s podstatou souvisí) je popisovaný až skoro na konci, jména významných muslimů jsou zcela nadbytečná, deklarovanému cíli knihy nijak nepřispějí. Těžiště knihy jsou dějiny a vývoj náboženství:

Al-Aš'arí (+935) byl původně stoupenec mu'tazilitů, ale opustil jejich racionalismus, aby udělal místo pro transcendenci Boha (což znamenalo, že zbožnost nebyla nakonec automatickou zárukou vstupu do nebe). Ponechal však jejich dialektickou metodologii, které zformovala základ pro sunnitské dogma. Byla to zejména tradicionalistická učení Ibn Hanbala, které zdrůrazňovala hadíth a korán jako základy, na nichž může spočívat fikh. Byl v opozici proti kalámu, podobně jako někteří šáfitové, zatímco dominantní škola Máliki se snažila zabránit veškerým teologickým úvahám. (Str. 85)

A také dějiny muslimských zemí – pojmenování Základy islámu je tedy poněkud zavádějící.

Deklarovaný cíl knihy je mimochodem:

poskytnout stručný, jednoduchý a faktický přehled o islámu a muslimech v době, kdy v celém světě převládají kulturní, rasové, náboženské i jiné předsudky. Mnohé z těchto předsudků, podezření a obav jsou ukryté pod jemným a civilizovaným pozlátkem; ale ve světě, který se zmenšuje díky snadné komunikaci a cestování, je nutné vybudovat mosty mezi muslimy a těmi, kteří islámu nevěří nebo se jej bojí. (Str. 9)

Perspektiva je ale jasná; islám je podle autora to jediné správné, vše co se odchýlilo (například Turecko ve 20. století) je špatné a islámské země trpí diktátem Západu.

Současní muslimové jsou rozděleni umělými geopolitickými hranicemi a vládnou jim loutkoví králové, sultáni a prezidenti, kteří jsou všichni spojení s diktátem Západu nebo jím přímo zvoleni a jsou závislí na jeho radách, technologii a ekonomické moci. (Str. 203)

Chcete-li se něco dozvědět o podstatě islámu, Haeri vám moc nepomůže. Nicméně pár věcí jsem si vyjasnil. Třeba zakotvenost fatalismu:

Stezka islámu je založena na střední cestě: muslim navenek uplatňuje rozum, spravedlnost, soucit a všechny ostatní dobré vlastnosti, zatímco uvnitř se odevzdává a podřídí a věří, že výsledek jakékoli situace bude ten vhodný. Protot tedy ten, kdo je ve stavu neustálého a úplného odevzdání, na nejvyšším možném stupni uvědomění, jak navenek, tak i uvnitř, kráčí po stezce k nejvyššímu vědění a splnění svého účelu. (Str. 38)

boje:

Proto, aby ospravedlnil džihád v kontextu války, islám nařizuje, že důvod pro takovouto válku musí být správný a všechny další možnosti jednání musí být vyčerpány. Jedině pak může dojít k džihádu takovéhoto druhu. Pokud je ohrožena samotná existence muslimů a pokud je muslimské vedení oprávněno zapojit se do tohoto aktu, pak se džihád stává povinným pro ty, kteří jsou schopni ho uskutečnit. (Str. 68)

a naopak nezakotvenost pravidel oblékání:

V prorockých učeních není popsán žádný konkrétní styl oblékání nebo typ oděvu. Dostává se nám jen přibližného popisu toho, co je přijatelné a co je zakázané. Prorok objasnil, že atraktivní části lidského těla by měly být zakryty kromě obličeje, rukou a nohou. Ani korán ani Prorok nenařídil oblečení, které vypadá jako stan, burka ani nic podobného. Takovéto nespravedlivě omezující oblečení bylo kulturním a etnickým výmyslem. (Str. 198)

Odkazy:

HAERI, Šajch Fadhlalla. Základy islámu. Olomouc: Votobia, 1997. ISBN 80-7198-212-1.

12345
1618083960000

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online