Komiks probírá tradiční téma virtuálního života. V blíže neurčené budoucnosti je lidská realita příliš obtížná – lidí je mnoho, životní prostředí zničené (a tak lidé chodí v jakýchsi ochranných bublinách), svět totálně technizován. Nadějí je virtualizace; napojení organismu na stroj, umístění do ochranného „vajíčka“ a – ponechání sobě samému?
V první fázi dochází k testování; dva dobrovolníci, Josianne a René, se jako průkopníci přesouvají natrvalo. Lidé z dohledu jim radí, komentují a vysvětlují, v dalších fázích se stáhnou a přestanou zasahovat, a nakonec se do virtuálního prostoru přemístí první vlna migrantů.
Zajímavá je naprostá svoboda – lidé svou realitu tvoří, mohou si vysnít cokoliv co je napadne, mohou vytvářet celé světy, a pochopitelně, mohou mít sex s kýmkoliv chtějí a v jakékoliv formě. Živelnější a bezstarostnější Josianne toho brzy začne využívat, René je rezervovanější, k umělým bytostem má odstup, chybí mu kontakt s jiným autonomním a skutečným jedincem. Postupně se s tím ale vyrovná (a vztah s Josianne mu pochopitelně pomůže).
Jakkoliv je to závažné téma, zdá se mi jeho přemítání nad problémy virtuálního života poněkud zastaralé a prajednoduché. Že všemocnost brzy přestane bavit ví každý hráč; bez překážek není odměna, simulace musí být realitě podobná. René si nakonec vytvoří svět, jehož pravidla jsou pevná a stejná jako realita skutečná, což je pochopitelné a logické vyústění.
Vadí mi také nedomyšlenost technická. Pošlou jen dva průkopníky a pak tam pustí najednou všechny? To by to dopadlo, s tak nepatrným testování. A kdo zůstane venku? Tedy kromě těch kdo nechtějí nebo nemůžou. Jak bude zajištěno fungování strojů, počítačů, pamětí?
Paradoxní je také konflikt mezi ohromnou volností v tom, co si kdo vytvoří – a zároveň nerovností podle toho, kolik si kdo zaplatil paměti.
Vizuální stránka je výborná; komiks je nakreslený tak, že jsem se nemohl ubránit antipatii (k Renému, jeho výraz mě po většinu času rozčiloval) a sympatii (k atraktivní Josianne, pochopitelně), a krajiny a nápady jsou pastva pro oči. Trochu umělý vzhled kreseb, který jsem sice vnímal, ale neuměl identifikovat, mi vysvětlil Pavel Mandys v recenzi na iLiteratura. Je to díky počítačovému vybarvení bez škál a nepravidelností.
Jak to shrnout – zajímavé na pročtení, možná se k tomu někdy vrátím kvůli některým silným momentům (prozkoumávání možností; výměna těl; drsnost a životnost v Reného výtvoru), ale silný zážitek to nebyl.
P.S.
Je zajímavé, že mi vůbec nedošlo, že je to erotický komiks s pokusem o filozofii. Považoval jsem ho celou dobu za komiks filozofický s erotikou jako kulisou.
Odkazy:
CADÈNE, Thomas; FALZON, Joseph. Alt-Life. Praha: Argo, 2020. ISBN 978-80-257-3308-0.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.