Od samého počátku jsem měl trochu pochybnosti. Málo stonišovské barvitosti, vše nasvědčovalo že příběh bude odehrávat během jediné noci (tyhle krátké děje mi k srdci nikdy nepřirostly) a když se autor bezostyšně rozhodl vstoupit do děje a navázat hovor s postavami, div jsem knihu nehodil z okna.

Dovolávám se vaší velkodušnosti a prosím, abyste našli porozumění pro mou slabost. Je to pro autora tak suchopárné pouze vyprávět a sledovat své hrdiny z odstupu! Nebraňte mi, abych se aspoň na chvíli i já stal součástí dnešní bláznivé noci a připusťte, že žádné literární pravidlo mi nebrání, abych otevřel dveře a vešel do skleníku.

Neboť na rozdíl od Martina mne Hilda s Božkou až bolestně přitahují a po ničem tak netoužím, než aby mi ty dvě boubelaté krásky usedly na klín.

Plešatý satyr Gutmann odpočíval na zídce, šplouchaje nohama v jezírku s lekníny a cyperusem. S pohledem upřeným na dívky jsem si k němu, jako bych byl doma, přisedl. (Str. 45)

Interakce autora, ať už s čtenářem, postavami nebo dějem, přímo nesnáším. Narušuje to jednotu, rozbíjí svět textu a ukazuje, že to celé je experiment, kterého je čtenář rukojmí. Nebo je to bezradnost, což by bylo ještě horší.

Je to autorova kniha dvacátá, ale rozhodně ne nejlepší. Pokud si něco přečíst chcete, tak Paterka a pastýřku laní.

Odkazy:

• Rothschildovo šampaňské v ČBDB
• Rothschildovo šampaňské v Databázi knih

STONIŠ, Miroslav. Ostrava: En Face, 2014. ISBN 978-80-87264-43-0.