Gustave Flaubert: Byli jednou dva písaři (Bouvard a Pécuchet) (Wuwejův zápisník)

Byli jednou dva písaři Žili byli v městě Paříži dva písaři. Jeden byl zaměstnán na ministerstvu námořnictví, druhý v obchodním domě, ale to není tak důležité jako to, že se jednoho dne setkali na stejné lavičce v parku a dali se do řeči. Ač povah rozdílných - Bouvard byl spíše extrovertní a společenský, Pécuchet zase introvertnější -, padli si do noty. Našli společné zájmy, zejména fascinaci vědou, a také společný sen - odstěhovat se na venkov. Díky dědictví, jež náhle Bouvardovi spadlo do klína, se jejich sen může splnit.

Oba se tedy stěhují do venkovské usedlosti a vrhají se s ohromným nadšením do farmaření. Nakupují nástroje a přístroje, nechávají si posílat odborné publikace a časopisy a vše vyčtené ihned aplikují. Trochu je mate, že si vědátoři místy odporují a jeden zavrhuje to, co druhý doporučuje, také jejich zručnost není vysoká, spíše naopak. Výsledky tomu odpovídají, melouny jsou nechutné, ovoce neplodí, zelenina zasychá. Nevadí, dají se na tvorbu zahrad. Pak je zaujme medicína, geologie, historie (založí si muzeum plné nejrůznějšího harampádí), frenologie čili lebkozpyt, v nejhlubší depresi se upnou k náboženství.

Bouvard je skeptický, zatímco Pécuchet tíhne k mystice ("Obrátil se k mystickým autorům: k svaté Terezii, Janovi z Kříže, Ludvíku Granadskému, Simpolimu a z modernějších k monsignoru Chaillotovi. Místo vznešených myšlenek, které očekával, setkal se jen s planými řečmi, s nedbalým slohem, chladnými obrazy a se spoustou přirovnání jako vypůjčených od brusiče drahokamů."). Objevují rozpory v učení současném i minulém, hádají se s farářem i dalšími sousedy a vesničany; prezentují své názory na vládu a polititku, ale ani ty se nestkávají se zrovna pozitivním přijetím.

Hlásají moderní metody výchovy a výuky, vezmou k sobě děti násilnického galejníka a pokoušejí se ukázat, jak správně vést vzdělávání. Ale ouha, děti jsou líné, chlapec agresivní, žádná metoda nezabírá. Nakonec se oba badatelé pouští do vzdělávání dospělých. Zde román končí, Gustave Flaubert jej nedopsal, ale v jeho pozůstalosti se nalezl nástin pokračování. Poté, co selže vše, s každým se rozhádají a přestanou věřit ve spletité vědátoření, svěří se jeden druhému se skrytou myšlenkou - budou zase opisovat. Objednají papíry, pera a hladítka a pustí se do psaní. Dva písaři a jediná věc, kterou opravdu umějí.

Pokud znáte seriál Dva písaři, kde oba dobrodruhy skvěle ztvárnili Miroslav Horníček a Jiří Sovák, vězte, že kniha není ani zdaleka tak laskavá. Bez obalu a jakoby zkratkovitým slohem, kdy stačí krátká věta k vyjádření děje, popisuje jejich marnou snahu a řadu neúspěchů. Směšná samolibost, jistota a fanfarónství ve srovnání s vesničany, rozhádanost s každým kdo se namane ...

Fascinující je množství pramenů, které Flaubert musel sestudovat - jedna jediná věta o Krásnu - "Pro Schellinga je to nekonečno vyjádřené nekonečnem, pro Jouffroye nerozdělitelný fakt; pro de Maistra to, co odpovídá ctnosti; pro otce Andrého to, co je v souhlase s rozumem." - naznačuje nejméně čtyři přečtené knihy, a takových vět je dílo plné.

Aktualizace 4. 4. 2017: Při dalším přečtení mohu jen potvrdit postřehy z článku. Drsnost je až nemilosrdná. Vzpomínáte si, jak v seriálu nesmělý Pécuchet usiloval o Amálku? V knize kvůli tomu vyhodí Heřmanku, Amálku svede – a je nakažen syfilidou. Nebo ty jejich pokusy se zvířaty:

„Mohou mu vstříknout fosfor, pak ho zavřít do sklepa a pozorovat, srší-li mu z nozder oheň. Ale jak mu ho vstříknout? a ostatně by jim fosfor ani neprodali.
Pomýšleli na to, že psa zavřou pod poklop, dají mu vdechovat různé plyny a budou ho napájet jedy. To by asi nebylo nic zábavného. Nakonec se rozhodli pro zmagnetizování ocele dotykem s míchou.
Potlačuje dojetí, podával Bouvard Pécuchetovi na talířku jehly a ten je zapichoval do obratlů. Lámaly se, klouzaly, padaly na zem; bral jiné a vrážel je nazdařbůh. Pes přerval pouta, prorazil okno jako dělová koule, přeletěl dvůr, síň a vrazil do kuchyně.
Heřmanka se dala do křiku, když ho spatřila celého zkrvavělého a s provázky kolem tlap.
(...)
Ostatní pokusy selhaly. Holubi, které zařízli, pošli za stejnou dobu, ať měli žaludek plný nebo prázdný. Koťata ponořená pod vodu pošla za pět minut; a husa, kterou přecpali božcem, měla okostici úplně bílou.“ (Str. 68)

Zatímco seriál je pro potěchu ducha, kniha … pro jeho znejistění.

vydal Petr Tychtl – nakladatelství XYZ, Praha 2004, ISBN 80-86864-08-1, cena 229 Kč

Gustave Flaubert: Byli jednou dva písaři (Bouvard a Pécuchet)

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv