Dagmar Mocná v Encyklopedii literárních žánrů definuje idylu takto: „Básnický nebo prozaický obraz poklidného života ve stabilním světě založeném na tradičních hodnotách rodiny, práce a lásky. […] Život v idyle je prost dramatických událostí. Nad lineárním časem velkých příběhů tu převládá cyklický čas každodennosti s pravidelným střídáním všedních dnů, naplněných prací, a periodicky se opakujícími svátky. Důraz je kladen na elementární rovinu lidské existence: vedle práce jsou časté především motivy zakládání nových rodin, rození dětí, pospolitého jídla a pití. I ty nejobyčejnější úkony jsou v idyle poetizovány a ritualizovány, přerůstají v obřad utvrzování řádu. Všední a sváteční pól každodennosti tak v idyle splývají v jednotný obraz prostého harmonického života.“ (Str. 9)

Vztah k vývojovému románu:

Některými rysy připomíná Jan Cimbura tzv. vývojový román (Entwicklungsroman), v němž hlavní hrdina zpravidla prochází různými zkouškami, v nichž postupně dozrává a stává se lepším člověkem. Do této kategorie však dílo spadá jen částečně, není jeho typickým příkladem. Čtenář totiž nemá možnost sledovat celý život hlavního hrdiny od dětství a dospívání, které má zpravidla hlavní vliv na formování charakteru člověka, ale setkává se s ním už jako s dospělým a zoceleným osmadvacetiletým mužem, který má za sebou sedmiletou vojenskou a válečnou zkušenost a poznal kus světa. Vývojové posuny zde proto nejsou příliš patrné, Cimbura se od začátku románu projevuje už jako člověk vyzrálý a charakterní, který se nenechá svést hloupými řečmi, alkoholem ani posměchem. (Str. 10)

Protoekologii:

Cimbura reprezentuje staletý přístup k přírodě a životu, který nezadržitelně odchází. Cimbura pěstuje a chová všechno, co jej činí samostatným a nezávislým – ze lnu si pořídí olej na svícení a plátno, z oveček kožichy na zimu. Svou soběstačností jde proti duchu kapitalismu, který je založen právě na směně zboží, které si člověk sám nevyrobí, protože se mu to již nevyplatí. Martin C. Putna v tomto přístupu právem spatřuje jistou „protoekologii“: „Posloucháme-li Cimburovy chvály soběstačnosti vesnického hospodářství, které vyprodukuje právě tolik, kolik stačí k obživě a k příští setbě, chtělo by se nám mluvit i o ekologii před ekologií a o ideálu trvale udržitelného života dávno před vznikem tohoto pojmu.“1

Nebo mnou zmíněný antisemitismus:

Přes zřetelný protižidovský osten zde Baar nepřekračuje hranice konvenčního antisemitismu běžného v dobové (nejen) katolické literatuře. Nejedná se zde o antisemitismus rasový, ale o antisemitismus varující před negativními rysy židovského působení na českém a moravském venkově (srov. např. Šaldovu podobně zaměrenou a laděnou esej Ležela země přede mnou, vdova po duchu… z Bojů o zítřek). Salomon Steiner svým lákáním sedláků na zboží dosud nevídané vlastně představuje pokušení „protokonzumního“ způsobu života, který je v příkrém rozporu s tradičním pojetím reprezentovaným Cimburou. (Str. 28)

Podle mě by tahle práce mohla klidně být připojena k vydání Jana Cimbury jako závěrečná studie. Pokud si jihočeského sedláka přečtete, tohle se vám bude určitě hodit.

Odkazy: