(...)
Nerozlučné země! sevřené země! vášnivé země!
Země bok po boku! starší a mladší bratři na silných nohou!
Země velkých žen! ženské země! zkušené sestry a nezkušené sestry!
Země s širým dechem! Arktidou otužená! Mexikem ovívaná! rozmanitá! jednolitá!
Pensylvánská! Virginská! země dvou Karolín!
Ó všechny a každou tolik miluji! mé neohrožené národy!
Ó když nikdo, aspoň já vás v sobě zahrnuji dokonalou láskou!
Nemohu vás být zbaven! Nemohu jedné z vás být zbaven dřív než kterékoli!
Ó smrti! ó přes tohle všechno mě dosud nevidíte, jak s nezkrotnou láskou
Kráčím Novou Anglií, přítel, pocestný,
Brouzdám se bos po kraji letního čeření na mělčinách Paumanoku
Překračuji prérie, pobývám v Chicagu, přebývám v každém městě,
(..., str. 19)

Skutečně, nalézá krásu všude. Je to jedna velká obdivná píseň.

(...)
Hledím na toho malebného obra a miluji ho, a nevydržím tu,
Jdu rovněž s potahem.
Ve mně milovník života kamkoli se hne, vzad jako vpřed se otáčí,
K výklenkům stranou i k novým se skláním, žádného člověka nebo předmět nevynechám,
Všechno nabírám pro sebe a pro tento zpěv.
(..., str. 43)

Celá sbírka je bez jediného rýmu, jen volným veršem. Což – spolu s přívalem lásky širokým tak, že na něj má duše není připravená – způsobilo, že jsem knihu po 60 stránkách odložil...