Mám rád průřezy tvorbou básníků - těch, o jejichž díle nevím nic. Snadno se tak dozvím, jestli se na některou sbírku mám blíže podívat, nebo raději ne. Zároveň můžu sledovat, jak se v autorově tvorbě odrážely události z jeho života, kulturní vlivy... Je to zajímavé.
Výbor "Vápno z pýlu motýlův" zahrnuje ukázky ze všech vydaných sbírek a proto ukázky také tak rozdělím.
Ponuré hřbitovní příběhy; i kdyby výbor neobsahoval poctu pěvci Erbenovi, dal by se zdroj inspirace - Erbenova kytice - rozpoznat. Ukázka ze strany 9:
Černý vůz se padlým sněhem
kolotavě plouží,
kolo vrzá, v stálém pláči
dál a dál se krouží.
Na pokrývce ovetšelé
věnec z myrty leží,
od věnce pak bílá stuha
letmo s vozem běží.
(...)
Podle Wikipedie sbírka obsahuje verše z let 1857-1867, takže není divu, že se témata pohybují od sociální tematiky, přes intimní lyriku až k vlastenectví a politice. Ukázky:
Mého ducha bujné horování
často u tebe se zchladilo,
tvému chladnému zas počínání
burácení moje vadilo.
Dáme-li led s ohněm dohromady,
taje led a voda brž se hárá:
obdivuji - ne snad styku vnady -
však že nestala se z lásky - pára.
Str. 25; takovéhle básně se mi zdají nejlepší, až epigramicky úderné, s pointou.
(...)
Ach vnitřní život - život sám,
jen v něm je volná hlava,
a mimo něj již klopýtáš
přes sousedů svých práva.
A strkán sem a strkán tam
jsi brzy zmámen celý
a v bujném moři lidstva jsi
co kámen osamělý.
(...)
Str. 48, báseň Vnitřní život.
Však znám ten lid, jenž nožem pitvy hnusné
si chléb a slávu potem dobývá,
snad zpěv můj klada na své váhy nuzné,
juž znak mu svého soudu v čelo vyrývá.
On z pýlu motýlův si vápno pálí,
kdy trámů třeba, les si cizí skotí,
kdy písek váží, jasný pramen kalí,
kdy kámen láme, sousedův dům zhrotí.
Str. 59, verš z této básně dal jméno celému výboru, "Vápno z pýlu motýlův". Vzhledem k vyznění básně si nejsem jistý, jestli to byla dobrá volba... Vápno pálené z motýlích křídel je metafora pro brutální bezohlednost toho lidu, „jenž nožem pitvy hnusné“ si vydělává na živobytí, což se o verších říct nedá.
Ach ano, písně kosmické, kdo by je neznal ze školy. Jak lvové jsme bili o mříže asi všichni. Jsou tam ale i jiné básně, plné nadšení a optimistického pohledu ke hvězdám a planetám (str. 85, báseň XXXIII):
Již vyznám se ze všech hříchů svých,
rád dívky že za pas beru,
a miluju-li já k smrti rád,
že ještě se raděj peru.
Vím, vím, že je krásným celibát,
též humanistův ctím víru,
již myšlénkou čistou pracují
ku "věčnému" v lidstvu míru.
Však mateřské Slunce prajinak
náš osud kdys upravilo
a Zem mezi Marsa, Venuši
tak doprostřed postavilo.
A marno je všechno kázání
a marna je všechna práce,
nám hvězdami provždy souzeno
ach! milovat se a prát se.
Z Nerudových básní pochází i další známá věta o národu z kvádrů (str. 82, báseň XXVI):
(...)
Jde to, ach jde! Jen každý hleď
k vlastnímu dobře jádru:
bude-li každý z nás z křemene,
je celý národ z kvádrů!
Ukázka nebude, jednak proto, že ve výboru bylo zahrnuto jen pár básní, jednak že Romanci o Karlu IV. a Buškovi z Velhartic zná určitě každý.
Ani prosté motivy Prostých motivů, jaro léto, podzim, zima, mě příliš nezaujaly.
Páteční jakožto umístěné na Velký pátek, předzvěst vzkříšení. Vzkříšení českého národa; burcující verše. Ukázku z básně Jen dál! přidávám především kvůli další proslulé větě (str. 119):
(...)
Pryč s klímotem již u kormidla lodi:
kdo chvíli stál, již stojí opodál,
den žádný dvakráte se nenarodí,
čin dvakrát nezraje - jen dál, jen dál!
(...)
Shrnutí závěrem - na přebalu si pochvalují, jak „robustně kritický, ale i lyrický duch Jana Nerudy, očištěný od nánosů plytkého liberalismu a nesnášenlivého vlastenectví, jež odvál čas“ potvrzuje, že patří mezi velikány. Myslím, že Nerudův liberalismus i apel na češství je nedílná součást, že bez jejich pochopení sbírky pro čtenáře ztrácejí na síle a možná i smyslu. Ze studijních důvodů je rozhodně dobré básně znát, ale pro osvěžení k nim chodit nebudu. Odkazy:
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.