Volání z dálky (Wuwejův zápisník)

Víkend na chatě. Přijet, všechno odhodit, harampádí skutečné i mentální, a konečně být.

Lehnout si na lavičku pod strom, dívat se do koruny a pozorovat zlaté i zelené odlesky, prosvítající a mihotavě měňavé. Poslouchat bzučící hmyz a hašteření ptáků a pak z toho usnout.

Večer si rozdělat oheň, nahřívat se a hledět do žhnoucích uhlíků, sledovat plamen, v každém okamžiku jiný a přitom stálý ve své pomíjivosti. Občas vzhlédnout na zářící úplněk a ohlédnout se k lesu, podívat se na krajinu očarovanou stříbrným světlem.

Ráno se probudit sám, ne s budíkem a protože musím, ne - prostě proto, že jsem načerpal síly a spánku bylo dost, vyběhnout ven. Slunce už hřeje, tráva plná rosy, naboso se projít a užívat si její sametové pohlazení. Nastavit tvář větru a uvědomit si, jak je každý živel jiný, každý důležitý a jak moc potřebujeme cítit jejich přítomnost. A svou také.

Zní to jako sen.

Ale není.

Volání z dálky

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv