Nevím jak jiní čtenáři, ale já jsem trochu zklamán. Jednak přechodem z děje knihy do světa spisovatele, který předchozí dva díly napsal, jednak opakováním - hraním si na Alici. Jako bych to všechno už někde viděl, ale v lepší podobě, autentičtější. Tady zbývá předstírání a spousta řečí kolem.
Třetí díl Třetího přání není ani tak třetím dílem, jako manuálem pro čtenáře. Dílo o díle, o spisovatelových motivacích, zkušenostech a vyprávění příběhů. Že příběh má tolik verzí, kolik je čtenářů. Stejně jako divadelní představení, je tam také spousta věcí, týkajících se herectví a rolí v životě.
Nejdřív, když jsme se o Alici-Alici dozvěděli neco podrobnějšího, jsem se zarazil a říkal si, proč autor všechny ženské hrdinky zraňuje? Pak jsem si vzpomněl na Alekovy problémy, Max-Polův život poznamenaný tragédií a uvědomil si, že vlastně zraňuje všechny. To ostatně život dělá také. "Ale ano,", řekla Alice-Alice. "Zlo je velmi živá skutečnost. Zlo vynechat nemůžeš, dokonce ani v románu ne." Jenže pořád mi tam něco nehrálo, jako by ženy byly zraněny více. Teprve teď mi došlo, že je zraňuje v jejich ženskosti ...
Písničky na CD, docela jsem se těšil, že se tentokrát nenechám unést čtením a budu si je na příslušných místech pouštět. Bohužel se mi nelíbila ani první, ani druhá, ani třetí. Další jsem nezkoušel, až pak tu poslední. Ta taky. Asi je to změnou žánru, valčíky druhého dílu byly stylovější.
Abych jen nehaněl, třetí díl skutečně v jistém smyslu završuje díly předchozí, přesouvá se do další roviny a jaksi k reálnějšímu životu... Jenže vracet se budu spíš k těm prvním dvěma (první, druhý). A co vy?
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.