Robert Fulghum: Poprask v sýrové uličce

V zatím poslední sbírce fejetonů a krátkých zamyšlení dává Robert Fulghum nahlédnout do své pracovny. Vidíme texty v různém stavu dokončení – od ukázky z pořadače na volné listy, nazvaného „Třísky na podpal“, kam si zapisuje poznámky a postřehy (kap. Blesk, str. 29), přes souhrn epizod či rozhovorů, které už zárodkem fejetonu jsou, až po dokončené a vypointované příběhy.

„Laskavě, a přece rozhodně jsem mu vysvětloval, že ho na svém pozemku pěkně vítám, obdivuju jeho srst, zejména zbarvení, že se ve vztahu k volně žijícím zvířatům řídím zásadou 'žít a nechat žít', ale že na druhou stranu můžu být docela divoký a nebezpečný i já – když si na svou obranu nosím pohrabáč a klakson.
Medvěd si zívl, jako by ho to příšerně nudilo.
Pak vstal.
UŽ JDE PO TOBĚ! MÁŠ TO SPOČÍTANÝ!
Kdepak. Medvěd se otočil a zmizel v lese na svahu. Ani se neohlédl.
Málokdo může říct, že znudil medvěda, ale já zřejmě ano.“
(str. 53, kap. Medvěd Nedvěd)

Další, co je zřetelné, je meditativnost. Rozjímání nad barvami (lidí), nad školními srazy (tam je skvělá typologie účastníků a neúčastníků), nad dobrými a špatnými dny, nad životem. Psal jsem o tom minule, tady je to ještě zřetelnější. Ostatně i to, že se objevují texty svým způsobem otevřené, nebo deníkové záznamy („Příběhy z jednoho týdne života“, „Osm dílků do skládanky minulého týdne“, „Ogha Po'oge – momentky a úvahy“) ukazuje, že mu méně záleží na formální dokonalosti. Že si stále hraje, stále si všímá maličkostí a život si užívá.

Knihu doporučuji – ne však někomu, kdo Fulghuma ještě nezná. Aby to nedopadlo jako v téhle recenzi.

nakladatelství Argo, Praha 2016, ISBN 978-80-257-1840-7, cena 238 Kč