Všechno, co opravdu potřebujeme znát... krásná myšlenka. A je to tak, podívejte:

O všechno se rozděl. Hraj fér. Nikoho nebij. Vracej věci tam, kde jsi je našel.Uklízej po sobě. Neber si nic, co ti nepatří. Když někomu ublížíš, řekni promiň. Před jídlem si umyj ruce. Splachuj. Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře. Žij vyrovnaně – trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a tancuj a hraj si a pracuj. Každý den odpoledne si zdřímni. Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě. Nepřestávej žasnout. Vzpomeň si na semínko v plastikovém kelímku – kořínky míří dolů a rostlinka stoupá vzhůru a nikdo vlastně neví jak a proč, ale my všichni jsme takoví. Zlaté rybičky, křečci a bílé myšky a dokonce i to semínko v kelímku – všichni umřou. My také. A nikdy nezapomeň na dětské obrázkové knížky a první slovo, které ses naučil – největší slovo ze všech – dívej se.

O kolik víc toho opravdu potřebujeme?

Tohle vydání knihy je v češtině už šesté, podtitul hrdě hlásá Nové, přepracované a rozšířené vydání s 25 novými příběhy. Nové příběhy tam jsou. Některé jsou komentářem k starému příběhu, jiné jsou úplně nové, ale určitě je bezpečně poznáte. Jsou jiné, něco jim chybí. Nakonec jsem trošku, trošičku musel dát kritikům za pravdu. Raději bych si dnes koupil vydání starší.

Aktualizace 23. 5. 2020:

Při dalším přečtení jsem vnímal nadbytečnost přidaných příběhů ještě mnohem intenzivněji. Nemůžu si pomoci, ale knihu rozmělňují. Ovšem mezi těmi původními převažují skvělé. Tentokrát mě nejvíc oslovovalo vyprávění o děkanu Bartlettovi. Jak se postavil k Fulghumově (tehdy studentu teologického semináře, školy pro pastory) brigádě v baru, a následně také k jeho žádosti o půjčku. To je fantastické… Nebo o obchodníku se vzduchem, prodejcem vysavačů a fukarů, který místo aby zahradu sekal s pomocí všemožných strojů používá sekačku mechanickou a trávu hrabe hráběmi.

Takže když má ten můj známý pocit, že žije už moc hekticky a potřebuje si uchovat duševní zdraví, hned si vzpomene na amenity. A vyrazí na zahradu s ručním nářadím – celé odpoledne tak hledá moudrost v jednoduchosti. Hlučný stroj mu není k ničemu, když má pocit vnitřní prázdnoty. Takže ve středním věku došel k moudrosti v tom smyslu, že se vědomě rozhodl pro nejvhodnější technologii. Tlačit listí umělým vzduchem není totéž jako slyšet vítr zafoukat v korunách stromů. (Str. 85)

Ano, je to tak, někdy efektivita není to nejdůležitější.

Odkazy: