Dlouho mám mezi tématy na články poznámku, že rituály nevymizely, že se jen proměnily a možná je už nepoznáváme. Že jsou to události, po nichž už svět nikdy nebyl takový jako předtím. Události, kterých se zúčastnilo více osob a měly ustálenou formu - nástup do školy, maturita, svatba, první zaměstnání.
Po knize Od začátku do konce už žádný takový článek nenapíšu, není nic, co bych v něm mohl přinést zajímavého. Robert Fulghum se svým porozuměním lidské duši prochází hlavní rituály - narození dítěte, svatba, úmrtí a pohřeb, ale věnuje se i rituálům každodenním. Vědomé rituální činnosti, kterými začíná den jeho kamarádka Alice, venčení psa, kterým ukončuje den Sam, bydlící ve stejné čtvrti.
„Vídám to ve vlastním životě. Každý den.
Obklopují nás všechny možné drobné rituály.
Od začátku do konce nás naše rituály drží při životě.
Posvátné životní zvyky.“ (Str. 132)
Rituálu vzpomínání, rituálu návratu a smíření se. Vyprávění je to fascinující o to víc, že je doplněné skutečnými příběhy skutečných lidí. Unikátní svatba, kterou autor jako pastor vedl, poslední rozloučení jako hold životu, zážitky každého rodiče:
„'Nikdy nezapomenu na první noc, kdy jsme první dítě přivezli z porodnice.'
Požádejte jakéhokoliv rodiče, aby na tuto větu navázal, a vyslechněte si dlouhý, známý příběh. A můžete se zapsat do všech možných kursů, přečíst veškerou doporučenou literaturu a vstřebat všechny rady, ale nic vás úplně nedokáže připravit na tu děsivou odpovědnost, když je najednou jasné, že tohle dítě máte na starosti - je úplně závislé na vás a vašich schopnostech, ať už jsou v té chvíli jakékoliv.
Zřejmě je to nejintenzivnějších čtyřiadvacet hodin vašeho života. Moc se nevyspíte, a to ani v případě, že máte hodné dítě. Je to tím, že vaše poplašné zařízení je v plné pohotovosti. A dítě navíc ještě potřebuje jíst. Často. A jestli je dítě takový ten řvoun až do modra, tak po té první noci, kterou jste prochodili, bezmocní tváří v tvář úzkostem svým i zoufalství dítěte, budete za rozbřesku asi o pět let starší a budete za sebou mít rituální zasvěcení, o jakém se vám ani nesnilo. Jestli jste snad ještě před týdnem dospělí nebyli, tak teď ráno už jimi jste určitě.“ (Str. 130)
Protože otevřeně mluví o svých zkušenostech a svém životě, pochopíte, jak je možné, že jsou jeho texty tak laskavé a chápavé. Musel se vyrovnat s věcmi, které by stačily na několik životů. Ve zlém odešel z domova a nikdy se s rodiči nesmířil... Se svou první ženou, mladí a zoufalí, dali svoji dceru k adopci. Manželství nevydrželo a dceru spatřil až po třiceti letech... Mnohaletá práce pastora ho také dovedla do blízkosti událostí šťastných i smutných a když mluví o úspěšných rituálech on, víte, že to není žádné plané teoretizování.
„Amatéři jsou pod emocionálním tlakem velkých okamžiků často vyvedeni z míry a prostě udělají to, co je u lidí obvyklé - rozbrečí se, popotahují, kýchají, zařvou, hihňají se, zívají, smějí se, škytají, úplně oněmí, udělá se jim špatně, uprdnou se, nebo dokonce zemřou. To všechno jsem při svatbách zažil, takže jsem vždycky zároveň působil jako první pomomc. A nepřiskakoval jsem na pomoc jenom nevěstě nebo ženichovi.“ (Str. 111)
Myslím, že je to bez nadsázky jedna z nejlepších knih na toto téma, kterou jsem četl.
nakladatelství Argo, Praha 2010, ISBN 978-80-257-0245-1, cena 238,- Kč
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.