„Dávej přece pozor, nebo dostaneš kostižer,“ slýchal jsem jako dítě. Už jen to slovo znělo strašidelně, natož představa, že mi nemoc postupně rozežere kosti. Mnohokrát jsem poté, co jsem se udeřil do holeně, naplněn obavami kontroloval modřinu, jestli se náhodou nezvětšuje a jestli už to nezačalo. Nikdy k tomu nedošlo a tak i obavy postupně pominuly.
Ale když jsem se tuhle po letech zase kopl, až se mi nohy podlomily, vzpomněl jsem si na kostižer a začal hledat, jestli je to pravda, nebo zase nějaký mýtus (jako u mrtvolného jedu). Internet je poměrně stručný, jen lékařský slovník píše „dř. tuberkulóza kostí“. Pro tyhle případy mám naštěstí k dispozici prvorepublikovou encyklopedii Domácí vševěd, v níž je snad všechno:
„Kostižer, kostijed nazýval lid odedávna chorobu, která ničí kost. V podstatě je to onemocnění tuberkulosní, bacily nákazy bývají do kosti zavlečeny krví nebo přejde tuberkulosa z jiného onemocnělého ústroje na blízkou kost přímo, na př. z plic na obratle, žebra. Onemocnění může vzniknouti často z malých, nahodilých příčin, na př. úhozem, který za obyčejných poměrů způsobí bolestivou modřinu, avšak u lidí náchylných k tuberkulose vede k zduření, s počátku tvrdému, které později měkne a hnisavě se na venek provaluje. V takových případech nutno záhy volati lékaře. Podobně u dětí zvláště u skrofulosních dostavuje se bez zjevné příčiny také zánět kyčelního kloubu, jenž snadno se přehlédne, protože se považuje často za hostec, nastydnutí, ischias a pod. a zatím nastane k. hlavice kloubní, zmrzačení nebo i smrt. Proto zapotřebí již počátků onemocnění bedlivě si všímati, kdy v kyčelním kloubu objevují se bolesti třeba jen slabé a opět se zmírňující a třeba i několik měsíců nezměněně dodržující, jimž následuje zduření hlavice kloubní, která proto z pušky vystoupí, což zevně zjeveno je prodloužením nohy, a i v tuto dobu ještě úsilné zakročení lékaře může způsobiti zhojení; zanedbá-li se nemoc i v tomto stavu, stává se nezhojitelnou, noha zhubne, pohyby stávají se obtížnějšími, kyčel se znetvořuje, dostavují se i silné horečky (někdy i smrt). Onemocnění je význačné sýrovitým rozpadem kosti a tvořením uzlíků (tuberkulů); rozpad tkáně (caries) způsobuje snětivá hnízda menších nebo větších rozměrů (tzv. sekvestry), kdežto v obvodu okostice tvoří se ztluštěniny, jež jsou vyplněny dutinami s hmotou sýrovitou.“ (KAFKA, J. Domácí vševěd, 2. díl. Praha: 1925, Šolc a Šimáček. Str. 354)
Narazil jsem také na prezentace z přednášek všeobecné patologie, věnované chorobám kostí. Není to příjemné čtení, ale na snímku 13 jsou podrobnosti k tuberkulózní ostitidě:
„Častá hematogenní metastáza, zvláště v dětském věku. Postihuje dlouhé kosti a obratle.
Exsudativně kazeózní forma: Iniciálně postižena synovie, pak přilehlá epifýza, kde vzniká typický granulomatózní zánět s kazeózní nekrózou a destrukcí kosti. Zhroucení obratle způsobí hrb, gibbus (malum Potti). Tbc hnis se může šířit kolem páteře pod periostem až do ingviny (sběhlé abscesy)
Proliferativní forma (fungus, kostižer) : granulační tkáň rozrušuje kost“
Můžete si vybrat, který popis je vám srozumitelnější. Já si odnáším závěr, že varování před kostižerem po úderu do kosti se zakládá na pravdě, protože u tuberkulózou ohrožených lidí může vést k místnímu propuknutí infekce. A vzdávám hold proočkování populace proti TBC.
Aktualizace 19.12.2011: Vedle kostižeru existuje i kostižerka! A je to věru prapodivný červ, nemá trávicí soustavu, jen symbiotické bakterie, a do kostí uhynulých obratlovců se vleptává. Více podrobností se dočtete v článku na serveru Osel.cz.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.