Slýchal jsem, coby dítě, otřesné zkazky o tom, jak nebezpečné je kopat hroby a že hrobník, když se náhodou poraní o něco v zemi, si raději ruku uřízne, než by se mrtvolným jedem nechal zabít. Tenkrát to na mě strašlivě zapůsobilo, dokonce tak, že si to dodnes pamatuju. Jen nevím, kdo mi to vyprávěl, možná prababička, ta se na podobné historky specializovala a z návštěvy jsme my děti odjížděly vyzbrojeny mnoha děsivými zážitky.

Jak už jistě tušíte, když jsem si na mrtvolný jed naposledy vzpomněl, začal jsem pátrat. Nebylo to zrovna jednoduché, protože pojem "mrtvolný jed" se příliš nepoužívá. Není tedy překvapení, že jsem jej našel jen ve starých encyklopediích - v Ottově slovníku naučném (online) a v Domácím vševědovi (offline, tuhle jsem byl v antikvariátu... no, raději to nebudu rozebírat, nemohl jsem ani všechny knihy unést).

Co to tedy ten mrtvolný jed je? Pokusy ukázaly, že v každém mrtvém těle se bakteriálním rozkladem bílkovin vytvářejí látky označované jako ptomainy.

(zavádějící zmínka o podobnosti s rostlinnými alkaloidy odstraněna na popud zcr)

Jsou to nejrůznější aminy; heterocyklické histamin, tyramin, diaminy putrescin a kadaverin, které jsou přítomné i v pokročilých fázích hniloby (a které nejspíš dohledáte i na internetu, pokud se pustíte do shromažďování informací o mrtvolném jedu), a spousta dalších.

Domácí vševěd o otravě a její prevenci píše:

„Tvoří se tu tak zv. ptomainy, jež vniknuvše do krve živého ústrojí třeba nepatrnou ranou (škrábnutím, říznutím, píchnutím mouchy) způsobují tu především místní, potom všeobecné zánětlivé onemocnění. Pokud se jedná o toto, jež jeví se zánětem kůže a vznikáním vředů a vřídků, možno souditi, že jedná se vždy ještě o otravu jedem lučebným, jakmile však počnou zánětlivě otékati mízní žlázy a dostavuje se horečka, možno souditi na nákazu bakterielní.
(...)
Průběh otravy jedem mrtvolným jest podle toho také velmi rozmanitý. Hlavní věcí jest aby každý, kdo zachází s mrtvolou, především dbal, aby otevřenými ranami nepřišel do styku s jedem mrtvolným; k tomu účelu je dobře zejména ruce předem na poraněných místech opatřiti kolodiovými náplastěmi, pak je silným octem omýti, při čemž i nepatrná škrábnutí se prozradí a rovněž pak kolodiem přikryjí. Vnikl-li jed mrtvolný do rány, prospěje, nech-li se tato vydatně vykrváceti; pak vymývá se delší dobu čistým, absolutním alkoholem a vyleptá kyselinou dusičnou nebo pekelným kamínkem.“ (Domácí vševěd, díl II., str. 131)

Tedy žádné extrémní údaje ani varování. Ale podívejme se dál - krom toho, že řada těchto aminů je přirozenou součástí organismů (tkáňový hormon histamin), se také prakticky všechny mohou vyskytovat v potravinách jako běžné produkty metabolismu. Ve vyšších množstvích jsou ve fermentovaných výrobcích (sýry, pivo, víno, kysané zelí), kde je produkují mikroorganismy. A pak samozřejmě dlouhým skladováním, kontaminací bakteriemi a postupným kažením se jejich koncentrace roste.

Jak vypadá otrava zkaženými potravinami? Jan Velíšek v Chemii potravin píše: „Symptomy konzumace vysokých dávek biogenních aminů jsou zvracení, dýchací potíže, pocení, bušení srdce, hypotenze nebo hypertenze (histamin) a migrény (fenylethylamin, tyramin).“ (Chemie potravin, 3. díl, Str. 130)

O biogenních aminech v potravinách uvádí pár toxikologických informací také článek Krátká procházka naším výzkumem biogenních aminů:

• HISTAMIN: Otrava se objevuje v rozmezí několika minut až tří hodin po požití kontaminované stravy. Projevuje se překrvením obličeje a šíje, pocity návalu horka, celkovým neklidem. Silné bušení srdce spolu s poklesem krevního tlaku je doprovázeno žaludeční nevolností, bolestí hlavy, celkovou slabostí a dušením. Maximální tolerovatelné koncentrace histaminu v poživatinách: 150 - 500 mg/kg.
• TYRAMIN: Vyvolává silné bolesti hlavy doprovázené často zvracením a zvýšenou teplotou. Krevní tlak se prudce zvyšuje. Z toxikologického hlediska je méně prozkoumán. Maximální tolerovatelné koncentrace tyraminu v poživatinách: 100 - 200 mg/kg.
• PUTRESCIN A KADAVERIN: Synergicky zesilují účinky předchozích aminů, jejich vlastní jedovatost je nižší.

Další podrobnosti jsou k nalezení v článku Bacterial biogenic amine production (en).

Když to shrnu, mrtvolný jed realita je, ale jeho strašlivá nebezpečnost, doporučující amputaci, zřejmě patří do světa bájí a pověstí...

Zdroje:

• Ottův slovník naučný
• anglický slovník WordReference.com
• KAFKA, J. Domácí vševěd, 2. díl. Praha: 1925, Šolc a Šimáček.
• VELÍŠEK, J. Chemie potravin, 3. díl. Tábor: 2002, Ossis.

Aktualizace 20. 3. 2019: článek přidán do kategorie *výběr z blogu