Především je třeba důkladně se v procesu změny zorientovat. V tom by mohl pomoci Bridgesův kontrolní seznam (str. 64):

• Nespěchejte.
• Vytvořte si dočasné struktury.
• Nedělejte nic jen proto, abyste něco dělali.
• Rozpoznejte, proč se necítíte ve své kůži.
• Pečujte o sebe drobnými způsoby.
• Prozkoumejte opačnou stránku změny.
• Najděte si někoho, s kým budete moci mluvit.
• Zjistěte, co ve vašem životě čeká na svou příležitost.
• Využijte daného procesu změny jako hnací síly k tomu, abyste se naučili něco nového.
• Uvědomte si, že proces změny má svou typickou formu.

Něco skončí, následuje období prázdnoty, bezvládí, přechodové zóny. V ní dochází - nebo by docházet mělo - ke změnám duše člověka, aby byl připraven na nový život poté, co ze zóny vyjde. Tradiční společnosti měly své mechanismy a rituály, jak takového jedince významnými změnami provést.

Dnes? Snaha opravit porouchaný stroj, získat kouzelnou pilulku a fungovat tak jako dřív. Naneštěstí mechanistický přístup je k léčení duše nepoužitelný (ostatně ani k léčení těla se příliš nehodí). Pokusy naroubovat kmenové rituály na dnešního člověka také nepomohou, to prostě nejde.

Všechny konce mají některé společné vlastnosti a činnosti (názvy kapitol v části „Konce“):

• Odchod do ústraní
• Ztráta totožnosti
• Rozčarování
• Ztráta orientace
• Prožitek konce

Pro neutrální, přechodovu zónu autor radí především naplno využít vše, co toto období přináší (str. 97):

• Najděte si čas a místo, kde můžete být pravidelně o samotě
• Začněte si zapisovat své prožitky v neutrální zóně.
• Využijte této přestávky v běhu vašeho života k napsání vlastního životopisu.
• Využijte této příležitosti k poznání toho, co doopravdy chcete.
• Vyhraďte si několik dnů na to, abyste mohli absolvovat svou valstní cestu přechodu.

A pak je tu konečně nový začátek. „Až neutrální zóna vykoná své, vrátíte se zpátky. Ze společenského hlediska to znamená, že se izolovaný člověk vrací ze stavu nezúčastněnosti a samoty, aby proměňující vhled a představu uvedl v život a dal jim reálnou podobu. Tento návrat se může projevit například novými závazky doma a v práci: člověk je opět na svém místě, poté co byl nějaký čas ‚někde jinde‘. Stejně tak nás tento návrat může uvést do nových vztahů nebo plánů. Tak či onak dochází k nahrazování starých závazků, které byly předchozím odloučením zpřetrhány.“ (str. 119)

Vynikající kniha. Průvodce pro ty, jejichž společnost už není tradiční, kterým žádní zkušení zasvěcovatelé nepomohou projít životními změnami.
Průvodce pro nás všechny.

Aktualizace 30.1.2015: Při dalším přečtení mě zaujalo upozornění, že změna přechodu se týká obou, nejen jednoho z partnerů:

„Ačkoli si to lidé zřídkakdy uvědomují, vztahy jsou vždy tvořeny nevyslovenými dohodami. Velice záhy dojde ve vztahu k psychologikcé dělbě práce: jeden se stará o  praktické otázky, zatímco ten druhý se stará o povznesení duše; jeden vyjadřuje emoce, zatímco ten druhý působí ve vztahu jako kotva; jeden má spoustu plánu, zatímco ten druhý je neoblomný kritik. Oba takovými byli už dřív, ale partnerství je v tom ještě upevňuje – až se jeden stane náhradou za nedostatečně vyvinutou stránku osobnosti toho druhého.
Potom však vyrovnaný a uvážlivý člověk zjistí, že život je víc než jen účetnictví a smlouvy. Hrůza! Hroutí se Gibraltar! Svět toho druhého se začne rozpadat, protože proměna toho starého kliďasa u něho odhalí slabá místa. Totéž se děje, když citlivá a vřelá žena začne mít své vlastní plány. Pomoc! Světlo života pohasíná. Celý svět jejího manžela zadrhává, zpomaluje a hrozí, že zůstane stát na nějaké zapadlé vedlejší silnici.“ (Str. 58)

A také to, že v zóně přechodu je velké téma zjištění, co vlastně člověk chce, protože si mnohdy jen myslí, že to ví:

„Využijte této příležitosti k poznání toho, co doopravdy chcete. Co vlastně chcete? Když nás sevřou okolnosti našeho života, obvykle se domníváme, že víme, co chceme, a jen toho prostě nemůžeme dosáhnout. ‚Kdybych jen mohl...‘ Je to známá písnička. V dobách životních změn dochází k něčemu znepokojivému: Okolnosti, které nás omezovaly, jsou jasnou součástí toho, co končí, a už nám nebrání udělat to, co chceme. Naše písnička se teď ale mění: ‚Kdybych tak věděl, co doopravdy chci...‘
Vychází najevo, že naše chtění je mnohem méně jasné, než jsme si obvykle představovali, protože je zahaleno pocity viny a rozpolcenosti, které nás provázejí celý život. (...) Nebo pro nás prostá bolest ze zklamání nabyla příliš velkých rozměrů, když naše touhy byly znovu a znovu přehlíženy, a tak jsme se naučili chránit se vytěsňováním veškerých myšlenek na to, co bychom chtěli.“ (Str. 100)

nakladatelství Návrat domů, Praha 2004, ISBN 80-7255-100-0, cena 197 Kč