Zbavit se ega nebo ho krmit? (Wuwejův zápisník)

Spousta duchovních i pseudoduchovních knih nabádá k odstranění ega, zbavení se svého já, rozpuštění sobeckých snah, mluví o strachu z prázdnoty a jejím překonání. A také o spoustě úskoků, které ono prokleté ego chystá hledači, že se maskuje za touhou po osvícení, že při duchovní pýše je tu zase zpátky.

Tohle je jistě cesta. Náročná a dlouhá, ale je. Čím méně věcí vztahujeme k sobě, tím méně jich ohrožujeme. "To je moje, to chráním, tamto tvoje, to mě nezajímá, ty máš víc, tebe nesnáším..." Pomalu pravidelně praktikovat, meditovat, "obrušovat" závoj já, až se jednou rozplyne. Bude menší a menší, až bude nejmenší na celém světě. Zvolna nebo prudkým nárazem, osvícením.

Před lety mě napadla taková myšlenka. Druhá cesta, cesta expanze. Čím víc věcí považuju za své, tím více jich chráním, tím více s nimi souzním. Nejdřív sebe sama, svou rodinu, své věci, pak svůj dům, svou ulici, svoje životní prostředí, přírodu. Ostatní lidi a nakonec celý svět. Úplně opačný směr a výsledek vlastně stejný, protože jestliže všechno jsem já, je to jako bych já nebyl nic.

Kdo má radši hmatatelnější přirovnání, může si představit sebe samého jako balónek uvnitř nádoby. Balónek je on, nádoba je svět. Jedna cesta je vyfukování balónku až úplně splaskne, takže zbyde prakticky jen nádoba. Druhá cesta je nefukování balónku a přemisťování obsahu nádoby dovnitř. Nakonec je balónek tak velký, že splyne s nádobou a zbyde prakticky zase jen nádoba.

Po pravdě, stejně si myslím, že je lepší zůstat sám sebou, nenafukovat se ani nesplaskávat.

Zbavit se ega nebo ho krmit?

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv