Peter Mayle: Rok v Provenci (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Rok v Provenci Autor se ženou jezdívali do Provence každoročně nasát teplo a světlo, než se vrátí zpět do podmračené a strohé Anglie. Okouzleni počasím, přírodou i ležérním životem venkovanů si pokaždé slibovali, že se tam jednou odstěhují. A pak to jednoho dne opravdu udělali, k překvapení svému i svých přátel.

Nakonec k tomu došlo opravdu rychle – takřka impulsivně – a to všechno kvůli tomu domu. Jednoho odpoledne jsme ho uviděli, a téhož večera jsme se tam již v duchu stěhovali.

Stál nad silničkou spojující dvě středověké vesnice na kopečku, Ménerbes a Bonnieux, na konci polní cesty vinoucí se mezi třešněmi a vinicemi. Byl to mas, čili statek, postavený z místního kamene, který dvě stě let větru a slunce vybarvilo do tónu někde mezi světle medovou a světle šedou. V osmnáctém století se tenhle dům narodil jako chalupa o jedné místnosti, a po zmateném způsobu zemědělských budov se postupně rozrůstal, aby se tam vešly všechny ty děti, babičky, kozy a hospodářské stroje, až nabyl formy nepravidelného tříposchoďového stavení. Všechno na něm bylo solidní. Točité schodiště, které stoupalo z vinného sklepa až do třetího poschodí, bylo vytesáno z poctivých kvádrů. Stěny, místy až metr tlusté, byly postaveny tak, aby se ubránily mistralu, který jak se tu říká dokáže i oslu odfouknout uši. Vzadu za domem byl uzavřený dvůr, a za dvorem bazén z vybledlého, téměř bílého kamene. Byly tam tři studny, byly tam vzrostlé, stín poskytující stromy, a útlé zelené cypřiše, keře rozmarýnu a obrovská mandloň. V odpoledním slunci, s okenicemi napůl zavřenými jako ospalá víčka, se domu nedalo odolat.

Byl to životní i kariérní zlom, autor do té doby pracoval v reklamních agenturách, zatímco v Provenci se posunul k psaní – a Rok v Provenci je vlastně jeho průlomová kniha, kterou se proslavil. Text je rozdělený do dvanácti kapitol podle měsíců v roce a popisuje sžívání se s prostředím i mentalitou.

Podívali jsme se oknem na tu starožitnou kamennou žardiniéru plnou barevných květin. Bude to chtít aspoň čtyři muže, abychom ji přestěhovali od garáže do zahrady. Zorganizovat čtyři mužské v Provenci je něco, o čem ze zkušenosti víme, že to nelze zařídit ze dne na den. Budou následovat návštěvy na průzkum, na pastis, a rozhořčené výměny názorů. Domluvíme si, a zapomeneme přesná data. Bude se krčit rameny, a čas poběží. Možná příští jaro uvidíme, jestli se ta věc pohnula na patřičné místo. Provence si kvůli nám nebude přizpůsobovat své tempo.

Jsou to jednak zkušenosti s rekonstrukcí a neustálým (ne)fungováním řemeslníků, zážitky se specifickými sousedy, kontrast s anglickou strohostí a racionalitou, a také zážitky kulinární. Francouzské jídlo, víno nebo třeba olivový olej mají opravdu velký prostor:

Když jsme bydleli v Anglii, olivový olej jsme považovali za přepych, který se používal jen na majonézu a do zálivek na saláty. V Provenci to byl denní požitek, který se kupoval v pětilitrových bidons a používal se na vaření, do marinád na kozí sýr a na papriky a uchovávaly se v něm lanýže. Namáčeli jsme si do něj chléb, koupali jsme v něm hlávkový salát, a dokonce jsme ho použivali jako protijed na opici. (Jedna lžíce olivového oleje požitá předem vám potáhne vnitřek žaludku ochrannou vrstvou proti neblahým účinkům příliš mnoho růžového vína.) Nasávali jsme olivový olej jako houba, a postupně jsme se ho naučili rozeznávat. Pokud šlo o olej, začali jsme být vybíraví, a asi určitě protivní, a nekupovali jsme ho v obchodě nebo ze supermarketů, ale jezdili jsme si do lisoven nebo k výrobcům, a na výpravy za olejem jsem se těšil skoro stejně jako na výpravy do vinic.

Styl je lehký, čtivý, vše popisuje s humorem a sebeironií a dobře zachycuje atmosféru. Protože to ale není moje první kniha o útěku na francouzský venkov, působila na mě přece jen trochu jednotvárně. Ve své době ovšem zaznamenala velkolepý úspěch, Mayle napsal několik pokračování a všechny vedly k takovému nárůstu turismu v oblasti, že nakonec sám uprchl do New Yorku (ne nadlouho). Jedna z knih byla také zfilmována jako úspěšný film Dobrý ročník. Mimochodem vznikla na základě debat s Mayleho sousedem Ridley Scottem, který pak film režíroval.

Odkazy

MAYLE, Peter. Rok v Provenci. Praha: Olympia, 2005. ISBN 80-7033-881-4.

Peter Mayle: Rok v Provenci

Informace

Kontakt

Vyhledávání

Kategorie

Archiv