Jan Šmíd: Údolí nejčistších radostí (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Jan Šmíd: Údolí nejčistších radostí Nat Jessel svou dcery Evelynku provdal a teď v kanadském srubu žije sám - a spokojeně. Z navyklého klidu jej ale vyruší nepěkná zpráva - Evelynčin manžel Michael Leroux, letec, který přepravoval ze stanice Kanadské jízdní policie vězně, zmizel. I s letadlem; je jasné, že stát se mohlo cokoliv.

Pátrací lety neodhalily nic, blíží se první sníh a území, kde by trosky letadla mohly být, je obrovské. Když už letiště nemůže v hledání pokračovat, vyrazí Evelyna sama. Bláznovství, ale nikdo jí zabránit nedokáže. Nat se to dozvídá z dopisu a spěchá na pomoc z druhé strany. Za takové situace není pro čisté radosti příliš prostoru, ale i přesto se objeví pár okamžiků:

„Složili jsme náklad a ošetřili zvířata a potom jsme rozdělali oheň. Ani jsme ho příliš nepotřebovali, protože dnes už po těch sobích hodech jíst nebudeme, ale oheň je veliká věci. Alespoň já to tak cítím. Nejenže oživí stromy a kameny a trávu a řeku, u kterých jste ho rozdělali, ale ožívá i srdce. Dává teplo nejen údům, ale i duši. A je to teplo téměř posvátné.“ (Str. 123)

Podobně jako předchozí knihy trilogie čistých radostí, i tahle je velmi realistická a tak se, vlastně mimochodem, dozvíme spoustu praktických detailů o pobytu v kanadských lesích. Později se Nat vrací na americký jihozápad a nechá se přemluvit, aby pro záchranu firmy jednou svůj starý revír objel. Aby - stejně jako před patnácti lety - znovu propadl přemlouvání, špičkování se s obchodníky a nabízení kvalitního prádla pro každou příležitost. A protože člověk nikdy nevstoupí dvakrát do téže řeky, je každá štace velký otazník. Co se za tu dobu odehrálo? Vede obchod stejný člověk? Nebo podnik prodal? Předal synovi? Či snad zemřel...

Je to takové zúčtování s minulostí, návrat do rodného kraje, rozpolcenost mezi starým domovem a patnáctiletým životem v kanadském srubu, hledání toho, co vlastně opravdu chce, kde a jak chce žít. Hledání a nalezení.

U minulého dílu jsem konstatoval, že kompozice je složitější, že jsou tam dvě dějové linky. Z tohoto pohledu je Údolí nejčistších radostí, zejména na začátku, ještě komplikovanější. Hledání Michaela pozorujeme z mnoha úhlů - Evelyna, Nat, pár banditů, další lidé, vydávající se na pomoc -, které se rychle střídají. Jak se situace uklidňuje, zůstáváme čím dál více s Natem, až se vrátíme opět k prapůvodní přímočarosti. Forma je tak v souladu s obsahem, potvrzuje děj.

Vyprávění je to opět milé a hladivé a mně nezbývá, než jej opět doporučit.

nakladatelství Šulc a spol., Praha 1993, ISBN 80-85636-02

Jan Šmíd: Údolí nejčistších radostí

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv