Miroslav Skála: Svatební cesta do Jiljí (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Miroslav Skála: Svatební cesta do Jiljí Tuhle knihu jsem dvakrát v Levných knihách odložil, než jsem si ji konečně koupil. Nevím proč, možná kvůli názvu Jiljí, je takový žvýkačkovitě žížalovitě zauzlovaný. Také jsem postřehl, že existuje stejnojmenný film, který jsem nikdy neviděl, takže nebylo čeho se chytit.

Teď po přečtení mohu směle prohlásit, že jsem dobře udělal a knížka za nákup rozhodně stojí. Je to totiž vyprávění v duchu nejlepších tradic Jeroma Klapky Jeroma a jeho Tří mužů ve člunu (o psu nemluvě). Někdo by mohl namítat, že je v jeho stylu až příliš, že je to kopie, ale tak tomu rozhodně není. Všechno je zasazené do českého prostředí, které samo o sobě je dost odlišné, nehledě na úsměvné zapracování rozdílů mezi muži a ženami.

Děj je prostý - mladý muž, rozhodnut vstoupit ve svazek manželský, pojme svérázný nápad uspořádat svatební cestu ještě před svatbou, to aby prověřil, zda si budou rozumět v nestandardních situacích. Snoubenčiným rodičům se to nezdá a trvají na tom, že cesta skončí svatbou. A to v kostelíku v Jiljí, kde se oni sami brali a kterýžto fakt zcela jistě přispěl k pevnosti a štěstí jejich manželství.

Pečlivě naplánovaná cesta se hroutí každým okamžikem, připravené zkoušky nevycházejí, zatímco nepřipravené nastávají se železnou pravidelností už od začátku. Vypravěč si např. vysnil, jak bude vzbuzen medovým hlasem své snoubenky, po telefonu, tak, aby stihli odjezd vlaku v půl šesté ráno. Chtěl, aby to bylo po způsobu arabské zdvořilosti:

„Vstávej, můj červánku,
je den plný jasu,
den plný mléka,
den plný fazolí.

Zbožné přání! Když se ráno skutečně rozezvučel telefon a já vzal sluchátko, ozvalo se něco zcela jiného:

'Červánku, jsem pitomá.
Den je plný netopýrů,
pavouků a ropuch.

To mohu udělat jenom já. Ještě večer jsi mi připomínal, že musíme vstávat o půl páté. Já jsem slyšela slovo páté a půl a natáhla budík na pět třicet, tedy o hodinu později.'“ (str. 29).

On samozřejmě při výrobě problémů nezůstával nijak pozadu, míchaje do toho ještě spoustu problémů čistě smyšlených. Což ostatně každý známe z vlastní zkušenosti ;).

Á, ano, slovní hříčky, na ty bych neměl zapomenout. Kdo je má rád, dozajista si užije.

Miroslav Skála: Svatební cesta do Jiljí

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv