Miroslav Skála: Svatební cesta do Jiljí (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Miroslav Skála: Svatební cesta do Jiljí Tuhle knihu jsem dvakrát v Levných knihách odložil, než jsem si ji konečně koupil. Nevím proč, možná kvůli názvu Jiljí, je takový žvýkačkovitě žížalovitě zauzlovaný. Také jsem postřehl, že existuje stejnojmenný film, který jsem nikdy neviděl, takže nebylo čeho se chytit.

Teď po přečtení mohu směle prohlásit, že jsem dobře udělal a knížka za nákup rozhodně stojí. Je to totiž vyprávění v duchu nejlepších tradic Jeroma Klapky Jeroma a jeho Tří mužů ve člunu (o psu nemluvě). Někdo by mohl namítat, že je v jeho stylu až příliš, že je to kopie, ale tak tomu rozhodně není. Všechno je zasazené do českého prostředí, které samo o sobě je dost odlišné, nehledě na úsměvné zapracování rozdílů mezi muži a ženami.

Upřeně se dívala do mých očí, jak to vlastně myslím. Má promluva asi opět neodpovídala její dosavadní představě o mé přízemní, mírně přežvýkavé povaze. Vypadala teď, jako by si trochu opravila své mínění. Jeť už v povaze žen, byť milujících, čekati ze strany milovaného myšlenky a skutky spíše nehodné. Tisíciletá zkušenost nabádá je k této připravenosti, i když pečlivě utajované a vždy až příliš ochotné nechati se přesvědčiti o opaku, avšak znovu a znovu utvrzované ve své oprávněnosti.

Mělo se ostatně v nejbližších chvílích ukázat, že tato ostražitost byla na místě i v tomto případě. (Str. 113)

Děj je prostý - mladý muž, rozhodnut vstoupit ve svazek manželský, pojme svérázný nápad uspořádat svatební cestu ještě před svatbou, to aby prověřil, zda si budou rozumět v nestandardních situacích. Snoubenčiným rodičům se to nezdá a trvají na tom, že cesta skončí svatbou. A to v kostelíku v Jiljí, kde se oni sami brali a kterýžto fakt zcela jistě přispěl k pevnosti a štěstí jejich manželství.

Pečlivě naplánovaná cesta se hroutí každým okamžikem, připravené zkoušky nevycházejí, zatímco nepřipravené nastávají se železnou pravidelností už od začátku. Vypravěč si např. vysnil, jak bude vzbuzen medovým hlasem své snoubenky, po telefonu, tak, aby stihli odjezd vlaku v půl šesté ráno. Chtěl, aby to bylo po způsobu arabské zdvořilosti:

Vstávej, můj červánku,
je den plný jasu,
den plný mléka,
den plný fazolí.

Zbožné přání! Když se ráno skutečně rozezvučel telefon a já vzal sluchátko, ozvalo se něco zcela jiného:

'Červánku, jsem pitomá.
Den je plný netopýrů,
pavouků a ropuch.

To mohu udělat jenom já. Ještě večer jsi mi připomínal, že musíme vstávat o půl páté. Já jsem slyšela slovo páté a půl a natáhla budík na pět třicet, tedy o hodinu později.'(str. 29).

On samozřejmě při výrobě problémů nezůstával nijak pozadu, míchaje do toho ještě spoustu problémů čistě smyšlených. Což ostatně každý známe z vlastní zkušenosti ;).

Á, ano, slovní hříčky, na ty bych neměl zapomenout. Kdo je má rád, dozajista si užije.

Aktualizace 5. 11. 2025: Při druhém čtení jsem si tu atmosféru Tří mužů ve člunu vysloveně užíval. Povídání o vodáckých ránech, třeba:

Vodácká rána nebývají jará a veselá. Voda je živel, který v zimě neláká vůbec (s výjimkou sekty otužilců), v létě pak v hodinách s poledne. Ráno a ještě k tomu na břehu je to nepřítel číslo jedna, který přes noc vleze všude, promáčí šaty, potraviny i člověka. Nad řekou se vznáší ve skupenství plynném, na louce bere na sebe podobu rosy. Rosa je vhodná jako rekvizita do básní školy lumírovské, ale zcela nevhodná pro ranní vstávání. Usykávaje, nazul jsem kecky. Potírat obličej vodou, takzvané umývání, jsem zavrhl. S tlumeným sakrováním jsem se pokoušel zapálit mokré dřevo. Poté jsem zjistil, že už nemáme ani kousek chleba, ani kostku cukru, našel jsem pouze dva suché rohlíky. Nevesely jsou ty vodní kraje, nevesely byly i moje myšlenky. (Str. 126)

A pak také satirické komentáře na opalovače

(… ) vedl jsem naši dnešní cestu s pedagogickým záměrem tak, abychom hned v dopoledních hodinách museli projít kolem osady Nehybných, která se každoročně vytvářela u horské přehrady na naší říčce. Brzy jsme k ní dorazili.

Když jsme vystoupili na přehradní zeď, spatřili jsme hladinu jezera: leželi na něm donedohledna Nehybní na gumových matracích. Lehce kolébání větrem, zřejmě setrvávali celé hodiny mlčky ve stavu jakési strnulosti, ne nepodobni indickým jogínům. (Str. 44)

nebo chataře, které dělí na několik druhů.

Útesotvorné druhy chatařů se vyznačují vysokou organizovaností a dělbou práce. Budují si komunikace, stavějí společné studny a půjčují žebříky. V čele trsu stojí předseda, který svolává všechny členovce dohromady a řídí obranu trsu proti sousedním koloniím. Obyvatele trsu dělíme na matky, které uvnitř drúz vaří obědy, na dělníky a dělnice, kteří opravují střechy, natírají stěny olejovými barvami a zdobí je krásnými vlysy z březové kúry, a na trubce, kteří se válejí na břehu řeky a nic nedělají. Ty jsme z řeky viděli nejlépe. Byli to většinou samci, kteří zplodili dvě až tři děti a tím si zabezpečili nesmrtelnost a vydobyli právo pro zbytek života úplně vypnout. (Str. 144)

Komentáře společnosti pohledem biologa mají své kouzlo.

Odkazy:

SKÁLA, Miroslav. Svatební cesta do Jiljí. Praha: Garamond, 2004. ISBN 80-86379-67-1.

Miroslav Skála: Svatební cesta do Jiljí

Informace

Kontakt

Vyhledávání

Kategorie

Archiv