Karel Jaromír Erben: Kytice

Kytice je další z klasik povinné školní četby, navíc značně hororová, takže jsem ke čtení přistupoval opatrně. A opět jsem byl příjemně překvapený, jednak tím, že sem tam nějaká balada dopadne i dobře, jednak kvalitou některých veršů.

K obsahu – dobrý konec mají Poklad, Záhořovo lože, Zlatý kolovrat a dokonce i Svatební košile, to jsem si opravdu nepamatoval – měl jsem za to, že na náhrobcích nebyly jen roztrhané kousky oblečení… Jiné jen fakticky popisují smutné události nebo činy (Kytice, Štědrý den), dvě řeší dohnání k trestu (Holoubek dožene k utopení vražedkyni, v Dceřině kletbě naopak matka dožene k smrti dceru, která zabila své novorozeně). Skutečně děsné jsou Polednice a Vodník, sekundují jim dvě pověsti o polovičním životě Vrba a Lilie. Dějově vybočují závěrečná proroctví, soubor šesti věšteb nazvaný Věštkyně – tam není žádný příběh, jen vize.

Ve Wikipedii píší, že v původním vydání byly tematicky podobné básně uspořádané symetricky od středu knihy:

1. Kytice – 13. Věštkyně: Vlastenecké básně s výrazným prvkem lidové slovesnosti vytvářející rámec díla. Buditelský motiv
2. Poklad – 12. Dceřina kletba: o porušení vztahu matka – dítě. Motiv mateřské viny
3. Svatební košile – 11. Vrba: proměna člověka v umrlce a vrbu, možnosti návratu mrtvého. Motiv vampyrismu
4. Polednice – 10. Vodník: zasahují nadpřirozené bytosti. Postavy běsů
5. Zlatý kolovrat – 9. Záhořovo lože: námětem je vina, vykoupení a pokání. Pohádkový motiv
6. Štědrý den – 8. Svatojánská noc: o lásce a smrti; svědomí. Motiv kouzelných dnů (Svatojánskou noc nikdy nedokončil)
7. Holoubek: tato balada odděluje starou tvorbu od nové a stojí ve středu sbírky
(zdroj Wikipedia)

Mně ale připadala blízkost i jiná, něco jsem naznačil v úvodním odstavci, ještě doplním například časové zrcadlení Svatební košile (strašidlo o půlnoci) a Polednice (strašidlo v poledne), vina a trest v Záhořově loži (odpykaná) a Holoubkovi (ztrestání se), život ženy svázaný s přírodou (Vrba a Lilie).

Básně jsou velmi barvité, stručné, není tam nic navíc – a tím jsou působivější. Pravidelné rýmy, hudebnost a rytmus takový, že jsem ho nemohl přehlédnout. Ale jakmile jsem se ho pokusil určit, nějak mi to vycházelo pokaždé jinak. Trochej (– ◡) , daktyl (– ◡ ◡). Každopádně zkuste si to zarecitovat:

Viděla jsem muže na Bělině vodě,
praotce slavných vojvodů,
an za svým pluhem po dědině chodě,
vzdělával země úrodu. (Věštkyně, druhá část)

Erben náměty čerpal z lidových pověstí, abstrahoval jejich jádro a zpracoval je aby ukázal, že zachycují mravní řád a pravidla světa, která se nesmí narušovat.

Toto bibliofilské vydání je doplněné velmi působivými kresbami uhlem Jiřího Šťourače:

Odkazy:

• Kytice v Databázi knih
• Kytice v ČBDB

ERBEN, Karel Jaromír. Kytice. Praha: Triáda, 2001. ISBN 80-86138-30-5.