Božena Němcová: Divá Bára (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Divá Bára Povídka Divá Bára patří mezi dílka idylická, tedy někam k Babičce nebo Podhorské vesnici, i přestože zápletka je trochu strašidelná (jen nevím, co je strašidelné víc, jestli noc v márnici, nebo správce Kilián Sláma), všechno dobře dopadne a dobro je odměněno. Jako v pohádce.

Větší ještě podivení bylo na faře; a po celé vsi. Lidé mysleli, bůhvíjak Bára zkrotne, jak bude ponížená, a ona se vrátila co nevěsta a ještě k tomu takového muže. – Ani věřit tomu nemohli, že by to možná bylo, že by se mohla divá Bára komu tak zalíbit, – a ono se to stalo. – „Ta má z pekla štěstí!“ povídala si děvčata. Opravdovou, velikou radost měla Elška, když jí Bára svého ženicha přivedla. „Vidíš, Pánbůh ti splatil službu, kterous mně prokázala a za kterou jsi tolik zkusila. – Já věděla, že najdeš i ty člověka, který tě bude milovat. Jen ji mějte hodně rád, ona toho zaslouží,“ obrátilo se dobré děvče k myslivcovi, podávajíc mu ruku, kterou on upřímně stiskl. (Str. 93)

Co je na ní ale nejdůležitější je vykreslení hlavní postavy. Bára je silná, nezávislá dívka a žena, emancipovaná.

Bára měla vůbec do sebe tolik neobyčejných vlastností, že se nebylo čemu divit, když si sousedé o ní povídali; nemohouce si takovou povahu nijak vyložit, začaly ženy opět tvrdit, že to přece jen nějaké „divé dítě“, a ne-li to, tedy že ji zajisté polednice vzala pod moc svoji. – Tím vyřknutím bylo všecko počínání děvčete vysvětleno a omluveno, ale mělo ten následek, že se jí vesničané buď štítili, buď báli, a jen několik duší ji opravdu milovalo. Kdo ji chtěl hodně pozlobit, řekl jí „divá Báro!“ – ale byl každý na omylu, kdo mněl, že ta přezdívka ji víc než každá jiná mrzí, tím jí právě neublížili, každá jiná přezdívka více ji zabolela než ta. (Str. 14)

Překonává pověrčivost vesničanů, tradiční postavení muže a ženy a pomáhá bojovat i proti kupčení a domlouvání svatby jen kvůli majetku. I když, pravda, tam nakonec zasáhne vyšší moc v podobě závěti.

Co se týče stylu, je to krátká a stručná povídka, řada věcí je jen nastíněných – na druhou stranu charaktery postav jsou i na tak malém prostoru vykreslené barvitě, stejně jako vesnické prostředí, jeho omezenost, pohrdání chudáky apod. Styl a slovosled už dnes dokáže překvapit, třeba tohle: Elšku měla ráda, ačkoliv pannu Pepinku nehrubě náviděla.

Nehrubě náviděla, to je pěkné, že?

Nevím jak to teď je s povinnou četbou, ale pro děti je Divá Bára určitě vhodnější než Babička. K té se člověk dostává postupně a různým tempem, jen málokterý žák ji dokáže číst.

Odkazy:

NĚMCOVÁ, Božena. Divá Bára. Praha: Fortuna Libri Publishing, 2019. ISBN 978-80-7546-261-9.

Božena Němcová: Divá Bára

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv