Že ta nejkrásnější díla psala ve špatných podmínkách víme, ale jak moc špatné to bylo…

Nový byt ve Štěpánské ulici byl hrozný. Němcová spala na prohnilé posteli v plesnivém koutě, Dora s Jaroslavem byli pořád nachlazení a měli hlad. Matka prosila na všechny strany o šaty a boty na zimu. V bytě vypomáhala nová služka Mařka – přišla těhotná a na počest své hodné paní pokřtila dítě Boženka (dítě brzy zemřelo a služka odešla jinam). Na Vánoce ráno neměli ani krejcar. Naštěstí přátelé poslali štědrou hostinu a pár zlatých. (Str. 117)

Hodně jsem se dozvěděl o revolučním roce 1848, ve škole mi nějak uniklo, jak velká vlna povstání to byla a že zasáhla celou Evropu. Výborné je také doplnění osudů zmíněných postav („jak to bylo dál“) a zamyšlení, jak by asi Božena Němcová žila dnes:

Kdo ví, možná by dnes Božena Němcová jezdila jako reportérka do chudých zemí světa. Nebála se cestovat sama a dělala to, co považovala za důležité.

Možná by nás překvapila a věnovala by se i něčemu úplně jínému než psaní. Kdyby mohly tenkrát ženy studovat, třeba by se stala lékařkou nebo přírodovědkyní, protože ji obojí zajímalo. A kdyby mohly už tenkrát volit a kandidovat, třeba by se stala poslankyní nebo ministryní.

Ale určitě by využila všeho, co dnes může chytrá a odhodlaná dívka nebo žena dělat. Protože i v těžké době, bez většího vzdělání a za často zoufalých podmínek vytvořila dílo, které přetrvá v době, kdy my už tu dávno nebudeme. (Str. 136)

Neváhejte.

Odkazy: