Erazim Kohák o důvodech k radosti (Wuwejův zápisník)

Tenhle citát z Kohákovy knihy Domov a dálava mě oslovil:

Potřebujeme začít jinak, a začít v první osobě. Já-člověk – Husserlův Ich-Mensch – potřebuji začít uvědoměním, že nemám „právo“, nemám oprávněný nárok na zhola nic. Nemám „právo na život“ – ten se mi přihodil bez oprávnění, bez mé zásluhy či přičinění. Nemám „právo“ na zdraví a existenční zajištění; je stejně přirozené a stejně dobře možné být nemocný a bědný. Je to úděl většiny mých bližních. Nemám „právo“ na slunce a na vzduch, nemám „právo“ na lásku ani na štěstí. To všechno se mi může přihodit, to všechno si mohu přát, ale nemohu to považovat za oprávněný nárok, za „právo“ – a pokud mi to život odepře, nemohu to považovat za nespravedlnost. Darmo bycha honiti. Co je, to je, a tak to prostě je.

Není to snadné uvědomění, ale má zcela převratný dopad. Znamená, že všechno, co je, všechno, co mi život dopřává, je něco nečekaného, něco, co jsem neměl „právo“ očekávat – a proto důvod k radosti.

(Str. 331; Kohák, Erazim: Domov a dálava. Praha: Filosofia, 2013. ISBN 978-80-7007-401-5. )

Ano, je to převratné, totální přehodnocení přístupu k životu i světu.

Proč tak snadno sklouzáváme k představě, že na všechny ty věci máme právo? Je to arogance moderního osvícenského člověka, který se cítí pánem? Kdo by nám to právo měl zaručit? Z evoluce nevyplývá, Bůh ho neslíbil – a přesto ho tak nějak automaticky očekáváme.

Přitom je to dar.

Važme si ho, pokud jsme ho dostali.

Erazim Kohák o důvodech k radosti

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv