Zelená svatozář je mimořádně dobrá učebnice ekologické etiky. Z běžných publikací vybočuje hned několika způsoby. Především nepoužívá žádné výčty nebo složitou terminologii, aniž by tím utrpěla odbornost. Všechny výklady jsou podány plynule a angažovaně. Ať Kohák mluví o jakémkoliv přístupu k ekologii, mluví jako jeho přesvědčený zastánce a zároveň upozorňuje na filozoficky problematické oblasti.
Přehled doporučené literatury není nic neobvyklého, ovšem aby byla každá kniha stručně okomentovaná, s tím jsem se ještě nesetkal. To ale ještě není nic proti věcnému rejstříku - je napsaný jako shrnutí jednotlivých kapitol s čísly stránek v závorce. Vynikající nápad; až se budu ke knize vracet, stačí si přečíst rejstřík. Pro představu záznam první kapitoly druhé části, "O morálním smyslu přírody", str. 198: „Vztah k (ostatním) zvířatům je mikrokosmem vztahu k přírodě vůbec. Co znamená 'příroda vůbec' (61)? Tři způsoby vztažení: lovecko-sběračský (62), pastevecko-zemědělský a řemeslnicko-trhovecký (63). Všechny tři sdílejí úctu k přírodě. Něco jiného je přístup výrobců-konzumentů (64), který neuznává vlastní dobro přírody, jen nekonečný nárok konzumace na konečný svět - odtud ekologická krize (65). Chtít stále víc není přirozené, je to znak exotiků (druhů vytržených z prostředí) - jako je člověk. Proto je etika možná - a nutná (66).“
Konkrétní obsah velmi pěkně popisuje anotace na zadní straně obálky: „... Začíná pohledem na vztah lidstva k ostatním obyvatelům této země, 'zvířatům', ve vší jeho krutosti, něze, dvojznačnosti. V tomto vztahu nachází předznačení toho, jak se lidé budou vztahovat k přírodě vůbec. Je účelem ostatních živočichů. aby sloužili člověku? Či jsou jejich životy dobré o sobě, jen proto, že se dovedou radovat a dovedou trpět?
Z rozboru těchto vztahů přechází Kohák k zamyšlení nad vztahem lidstva k přírodě jako celku. Provádí čtenáře soudobými představami o přírodě a její hodnotě. Je příroda dobrá, protože ji stvořil Bůh? Či protože si jí váží člověk? Nebo vytváří hodnotu život sám? Nebo všechno, co jest? Nejen medvědi, lidé a mývalové, nýbrž i hory, řeky, stráně?
Kohák pokračuje přehledem různých strategií ekologického aktivismu. Někteří myslitelé hledají kořen krize v lidském konání a v tom hledají i řešení. Mezi takové 'subjektivizující' strategie patří praktické 'flanelové' přístupy, hluboká ekologie a hlubinná ekologie, včetně ekofeminismu. Kohák je přibližuje čtenáři stejně jako 'objektivizující' strategie, které hledají kořen krize v objektivních podmínkách života na Zemi. Z těch seznamuje čtenáře s teorií GAIA, se sociobiologií a se systémovou teorií.
Kohák neagituje, jen informuje. Teprve v závěrečné kapitole předkládá čtenáři k posouzení své osobní názory. Avšak o nich kniha není. Je o ekologické etice, ve které vášně nejednou zastírají jak otázky, tak odpovědi...“
Dozvíte se o problémových oblastech a o různých přístupech k nim. Který je správný, tedy "správné odpovědi", Kohák neříká; klade otázky a dává informace. Svůj postoj si musí ujasnit každý sám.
Recenze Petra K. Pavelčíka v časopise Průhledy (doc), Jana Činčery v Ekolistu po drátě, Pavla Hoška.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.